Den s hejtmanem Rudolfem Špotákem

Do kanceláře se snažím dostat brzy, mezi šestou a osmou ranní. Vzhledem k tomu, že jezdím z Domažlic, mám ráno poměrně hektické. Sice mám snahu stihnout snídani, ale po pravdě řečeno nezřídka si ve tři hodiny odpoledne uvědomím, že jsem nesnídal. Proto jsem rád, že mám výborný sekretariát, který na mne dohlíží a dbá, abych alespoň pil. Samozřejmě velkou část mého denního jídelníčku tvoří káva. Piju dvojitou a těch si dám za den pět nebo šest. Další mojí neřestí je kouření, ale čím víc mám jednání, tím méně je času na cigarety. Podobné je to ovšem i s jídlem, na to také nemám moc čas.

Jezdím autem a už po cestě velmi často řeším telefonáty, na které není během dne čas. Protože v kanceláři – pokud v ní vůbec jsem – mě semele kolotoč jednání, řešení problémů obcí, hledání různých termínů, koordinace aktivit Asociace krajů nebo mé práce v Evropském výboru regionů a v neposlední řadě podepisování a podepisování a podepisování. Kromě těch elektronických musím totiž pořád ještě používat klasické podpisy propiskou na papír. A těch bývá i čtyři sta nebo pět set za měsíc!

„Celkově je práce hejtmana pro většinu lidí asi velkou neznámou.“

Celkově je práce hejtmana pro většinu lidí asi velkou neznámou. V čase maturit u mne byli dva studenti jedné střední školy, aby se mnou v rámci své praxe strávili den. Nakonec řekli, že je to velmi překvapilo. Mysleli si totiž, že budeme celý den jen sedět v kanceláři. Ve skutečnosti jsme tam byli jen na pár schůzek, a pak už jsme vyjížděli na konference, diskusní fóra, setkání s lidmi, organizacemi, firmami a spolky.

To s sebou ovšem nese i fakt, že hejtman nemůže žádnou věc udělat od A do Z. Na to má své náměstky, kteří si vedou výborně. Já přicházím s myšlenkami a nápady, které konzultuji s úředníky. Ti je pak administrují a uvedou do života. To je to, co mne mrzelo při řešení ukrajinské krize, kdy jsem se nemohl zapojit naplno.

Moje pracovní doba končí, když se to povede, kolem sedmé, osmé večerní. Někdy mám ale ještě společenské povinnosti, nebo se vracím z jednání z Prahy nebo třeba z Bruselu. Takže pokud se doma objevím kolem šesté, považuji to za úspěch. Což se pochopitelně odráží i v mém rodinném životě. Naštěstí osmiletý syn už dostal k narozeninám mobil, a tak spolu můžeme být v kontaktu aspoň takhle, když mě potřebuje. Ale jsem si vědom, že děti mojí prací trpí, takže o prázdninách se jim to pokusím alespoň pár dnů vynahradit.

Čeká nás obvyklá kombinace moře a hory. Moře je hlavně pro děti, aby se dosytosti vykoupaly. Hory, Alpy, to je zase moje láska. Mám rád vysokohorskou turistiku, takže se určitě vydáme na nějakou pořádnou túru. Tím si trošku vykompenzuji tu velikou absenci pohybu, kterou moje tělo trpí. Celý život jsem aktivně sportoval a teď na to není čas. A já to na sobě pociťuji i vidím.

Rudolf Špoták, hejtman Plzeňského kraje

↑ zpět na začátek článku ↑