Jakub Zindulka: DIVADLO JE DIALOG

Psát do kulturního měsíčníku pozvání do divadla je v této zmatené době možná poněkud neuvážené. Neboť nelze tvrdit, že to, co je zde napsáno, bude platit i v době, kdy článek vyjde. Taková je doba. Nepřeje plánování, protože plánovat lze jen tehdy, když máte alespoň matné informace o tom, co vás čeká. Proto si dovoluji pozvat vás do našeho divadla na to, co snad bude.

Čekají nás především již jednou plánované a již jednou odložené premiéry. A pak také ty, co jsou plánované na tento měsíc a u nichž doufáme, že se opravdu uskuteční. 10. října uvede soubor Théta premiéru lehké konverzační komedie z pera R. Trinnera o rodinných vztazích a rodinném majetku – Zastavte Elen! 16. října bude následovat premiéra hry Falešná manželka v podání souboru Maebh a hned následující den premiéra hořké komedie plzeňského autora Jana Sojky Náměstí svatého Marka souboru ORÁKULUM. 28. října se uskuteční odložená premiéra Eurípidovy Médey. V mé režii se v hlavních rolích představí Olga Ženíšková a Jaroslav Matějka. Výčet říjnových premiér uzavře poslední den v měsíci Divadlo Propadlo satirickou komedií J. Růžičky Ať žije premiér! Takže: AŤ ŽIJÍ PREMIÉRY!

V říjnu nás také čekají dvě derniéry. 12. října se rozloučíme s inscenací Gogolových Hráčů souboru SPODINA a o den později s moderní bajkou Jsou to zvířata v podání Divadla JakoHost. Kromě toho má divadlo naplánováno ještě dalších 14 představení.

Naše divadlo je malé. Dokonce velmi malé. Celková kapacita čítá 66 diváků. I tak se zdá, že je to v této vyplašené době příliš mnoho – návštěvnost dramaticky klesla. Ono také není divu. Kdo by se, zahlcen starostmi a strastmi dnešního všedního a přitom tak nevšedního života, hnal do divadla? Vždyť máme všichni tolik svých starostí a obav. A kultura je přece (jak poslední dobou slýchám) „zbytná“. Není nutná k přežití jednotlivce. Kultury se nenajíš. Není to střecha nad hlavou. Není to lékař, který ti pomůže v době nemoci. Není to řidič autobusu či tramvaje, který tě odveze do práce. A navíc ty roušky! Komu se chce sedět hodinu či dvě ve ztemnělém sále s kusem látky přes dýchací cesty?
Jenže kultura je také nezbytnou součástí života lidstva. Bez ní bychom nebyli lidmi. Je stará jako lidstvo samo. Vypráví příběhy a je součástí emoční paměti člověka jako živočišného druhu. Dokáže být zážitkem. Je pokrmem našeho ducha. Zastřešuje naši minulost a z jejího okna se lze dívat do budoucnosti. Dokáže léčit naši duši ubíjenou stereotypy. A dokáže nás odvézt na místa na hony vzdálená naší každodennosti. Dokáže ukazovat svět v ostřejších obrysech, ale také v nadhledu.

Máte-li strach o své zdraví a nechodíte-li v této době nikam, kam vás nevede nezbytnost, pak je marné, ba dokonce nevhodné, lákat vás do divadelních hledišť. Ale vás ostatní prosím, abyste nenechávali divadelní sály bez těch, kteří dávají divadlu smysl – totiž bez diváků. Ať už náš malý, či ty větší. Vždyť divadlo je dialog. A dialogu je v této nesmyslně rozhádané době třeba. A rozhodnete-li se pro návštěvu Divadla Dialog, uvítá vás komorní atmosféra, vyvětraný prostor a možnost pobýt před představením i v průběhu přestávky ve venkovním prostoru.
Vybudovat divadlo je běh na dlouhou trať. Divadla mají svou historii, sváděla mnoho zápasů o existenci svou i o existenci naděje a ideí, pomáhala formovat národní a kulturní identity. Je těžké vybudovat divadlo. A je velmi lehké jej zničit.
A ta zatrachtilá rouška? Nemohu se zbavit dojmu, že je lepší se párkrát posadit do divadla s ní, než neposadit se do něj už nikdy.

Jakub Zindulka
ředitel Divadla Dialog

↑ zpět na začátek článku ↑