Konec rudého člověka

Tvorba běloruské autorky Světlany Alexijevičové se pohybuje na rozhraní beletrie, dokumentu a investigativní žurnalistiky. Její knihy jsou složeny z autentických rozhovorů, které vykreslují historii „rudého člověka“ v někdejším Sovětském svazu. Dramatik Daniel Majling čerpal námět z její Doby z druhé ruky. Soustředil se na osudy jedné privilegované komunistické rodiny, jejíž členové se tak či onak účastnili „rudých časů“. Jedni vzpomínají se sentimentem a steskem, druzí s frustrací a odporem. A další v sobě nesou příznačné motivy vlastní archetypům ruské literatury – sebeobětování ve jménu idejí, odevzdanost, smířenost s osudem. Inscenace pražského Divadla V Dlouhé přibližuje temnou historii formování člověka jménem „homo sovieticus“.