KULTURA OČIMA Vladimíra Gardavského

Jak vnímáte kulturu v Plzni a jaký k ní máte vztah?

Myslím, že divadelní, hudební, výtvarný i literární život se v Plzni tradičně odvíjí na velmi dobré úrovni. A to, že se průběžně vytvářejí díla i dílka zábavná, jistě není na škodu. Proto se mě nemile dotkl ojedinělý názor publikovaný v jednom z jarních Tvarů, že v Plzni se spíše než kultura pěstuje zábava. Co se týče plzeňské kultury, rád bych upozornil na dvě skutečnosti, které jsou v Plzni unikátní a v jiných městech a krajích nám je tiše závidí. Je to jednak podpora amatérského divadla prostřednictvím spolku Divadlo Dialog, která umožňuje v Plzni fungování prakticky neomezenému počtu souborů, a pak kontinuální podpora publikační činnosti západočeských literátů.

Co Vás v předchozích dvou měsících zaujalo v kulturní nabídce města?

V letních měsících jsem se upřímně těšil z mnoha výtvarných expozic. Vysokou laťku si tradičně drží výstavní činnost Západočeské galerie v Masných krámech retrospektivní výstavou Michala Cihláře a ve Třináctce přehlídkou cenných přírůstů za posledních deset let, které jsou většinu času pohříchu nuceny dlít (snad nikoli tlít) v depozitářích. A také Galerie města Plzně představující v létě dva generačně spřízněné tvůrce Ivanu Urbánkovou a Zdeňka Maninu s jejich specifickým smyslem pro humor. Pro mnohé návštěvníky byla jistě překvapením monumentálně působící posmrtná retrospektiva plastik Jiřího Špinky v Diecézním muzeu. A Galerie Ladislava Sutnara nám rozšířila obzory prezentací finského grafika a designera Pekka Loiriho. Vzhledem k datu svého narození jsem byl odkojen tradičním jazzem a swingem a se stejným nadšením jsem později pokračoval v poslechu bopu, coolu, soulu a free jazzu, a tak jsem uvítal tři koncerty v rámci Bohemia JazzFestu i Mezinárodní dixielandový festival v Měšťanské besedě a v Riegrově ulici.

Na jaký kulturní zážitek se v nejbližší době těšíte a co byste doporučil Plzeňanům?

Od svých studentských let se snažím zhlédnout vše, co bylo nastudováno na prknech Divadla J. K. Tyla a je nejvyšší čas obnovit či zakoupit si předplatné, které letos zahajuje svůj cyklus už od září. Skvělé zážitky jistě umožní návštěva zářijového Mezinárodního festivalu DIVADLO v divadelních sálech či doprovodných akcí v prostoru U Branky, u Práce i jinde v čele s autorskou inscenací kanadského režiséra, herce a dramatika Roberta Lepage 887, která musela být předloni odložena kvůli pandemii covidu. Inscenace z Lausanne, Vilniusu, Budapešti či Bratislavy budou konfrontovány s tím nejlepším, co se urodilo v uplynulé sezóně na českých scénách. Ale těším se i na podzimní vydání nových knih plzeňských autorů, především na zasvěcený cestopis Viktora Viktory po západočeských „rovech a hájích“ Pax iiscum nebo na románový debut plzeňské „povídkářky“ Terezy Herzogové Schovávaná. Budou to čtenářské lahůdky.

Vladimír Gardavský
Vladimír Gardavský vystudoval v Plzni Vysokou školu strojní a elektrotechnickou, fakultu strojní, pracoval jako technik, po roce 1990 jako personalista. Od roku 1978 publikuje recenze a glosy v novinách a časopisech (Amatérská scéna, Plzeňský deník), zabývá se amatérským divadlem a krásnou literaturou. Redakčně spolupracoval na vydávání Sebraných spisů Bohumila Hrabala (1992–1996) a spolupodílel se na sepsání hesla Plzeň město pro Místopis českého amatérského divadla (2002–2003). Od roku 2005 se podílí na vydávání měsíčníku Plž – Plzeňský literární život, v letech 2009–2016 jako zástupce šéfredaktora. Věnuje se editorské a redakční činnosti při přípravě publikací vydávaných především Knihovnou města Plzně a zapsaným spolkem Pro libris v jeho edicích Ulita a Kalendář plzeňský. Participoval i na přípravě antologie západočeské prózy a poezie Na dva západy (2010). Kromě členství ve Středisku západočeských spisovatelů je členem Syndikátu novinářů České republiky.

↑ zpět na začátek článku ↑