Na cestách s Vladimírem Krocem

Za dob mého dětství nebylo zvykem tolik cestovat nebo jezdit na pionýrské tábory, byla jiná doba. Jezdili jsme spíše na kratší výlety, a to třeba vlakem do zoologické zahrady. Ono nebylo tehdy jednoduché někam jet. Museli jsme pěšky na vlak do vedlejší vesnice a odtamtud teprve jet do většího města. To není jako v současné době, kdy jsou rodiče zvyklí naložit děti do auta a vyrazit na výlet či zahraniční dovolenou. Já jsem prázdniny a volno trávil především doma. A protože jsem kluk z vesnice, jezdili kamarádi raději za mnou, na venkov. A čas jsme trávili, jak jinak, než lítáním venku, po lesích, tropili jsme klukoviny. Prostě klasické klučičí léto protkané průšvihy a množstvím legrace a dobrodružství.

„Šumava je klenot, který nadchne každého, o tom jsem přesvědčen.“

V současné době trávím volný čas hlavně v přírodě. Mám rád turistiku. Mým oblíbeným místem je samozřejmě naše krásná Šumava. Běhával jsem dříve na běžkách, takže Šumavu mám prochozenou i přes vrcholy. A je tam překrásné i to, že nabízí kompletní vyžití po celý rok. Vezměme si například šumavská jezera, samotný park, ale také památky, které začínají tzv. Bránou Šumavy na Sušicku. Šumava je klenot, který nadchne každého, o tom jsem přesvědčen. A co se týká cestování mimo Plzeňský kraj, mám nesplněný sen. Chtěl jsem se jet podívat do Tibetu, projít se po horách a nasát tamější atmosféru. To se mi bohužel nepodařilo. Procestoval jsem Tádž Mahál v Indii, to byla určitě zajímavá zkušenost. Rád bych se do Indie vrátil a procestoval ji více. V době Československa mě velmi lákaly Tatry. Ty jsem navštívil minimálně třináctkrát. Dokonce jednou za rok i třikrát po sobě. Ale mezi tím samozřejmě občas bylo nutné si odpočinout v teple, prohřát se u moře.

Co se týká výběru dovolené s rodinou, hlavní slovo měla výhradně manželka (smích). Měl jsem náročné zaměstnání, byl jsem dost vytížený. Takže manželka vybrala dovolenou a já se pak jen dozvěděl, kdy a kam jedeme. Jezdili jsme autem s dětmi k moři, jak to tehdy bylo možné, asi nejdříve pouze k Baltickému moři, později k tomu jižnímu, teplejšímu. Nejzajímavější dovolená byla cesta cca sedm tisíc kilometrů dlouhá, a to bylo autem do Jalty, na Krym. V té době to ještě šlo. Jeli jsme přes Ukrajinu a zase zpět. Náročná cesta to byla, ale zároveň nezapomenutelná. V letošním roce s ohledem na drobné zdravotní komplikace větší dovolenou neplánujeme. Byli jsme už tedy s vnoučaty a dcerou na raftu, víkendová cesta na Berounce. Ale voda, to není to pravé. Já jsem vždy raději utíkal do hor (smích). Takže uvidíme, jaká příležitost relaxovat se naskytne. Rozhodně to bude ale cestování spíše v rámci kraje a ČR. Máme s manželkou elektrokolo, takže určitě využijeme i tento typ relaxu.

Vladimír Kroc, radní pro oblast školství a sportu Plzeňského kraje

↑ zpět na začátek článku ↑