Názor Honzy „Trávy“ Trávníčka

Jídlo mám rád a považuji ho za jednu ze zásadních věcí, které je třeba mít srovnané v celém životě. Pokud do toho ještě intenzivně trénujete, tak o to víc pojem „správné stravování“ přestává být pouze frází. Bez dodání těch správných věcí nebude vaše tělo dobře fungovat.

Po chuťové stránce se dá moje oblíbené jídlo definovat jako pálivé. Ale ne tak, aby pálivost překryla chuť jídla. Prostě jen vhodně doplnila. A tak asi nepřekvapí, když řeknu, že mám rád asijskou kuchyni. Je lehká a strašně rozmanitá a vegetariánům příznivě nakloněná. Velkým zážitkem je třeba jídlo v Pákistánu. Když už místní naučíte, že nemají do jídla dávat chilli, použijí něco jiného pálivého.

Ale najím se všude. Jsem vegetarián a někdy je to na cestách bez masa snazší, někdy složitější. Vždycky to ale nakonec nějak jde. Problém bývá s místními. Jak jim vysvětlit, že si maso nedám, když oni mě zvou na to nejlepší, co mají? Někdy je to obtížné, ale většinou to s úsměvem a omluvou přijmou.

Obecně na svých cestách hodně rád experimentuji a využívám nabídky místní kuchyně. V Nepálu však mám jedno oblíbené místo, kde jím a vlastně obecně trávím hodně času, když nejsme v horách. Je to náš Czech Pub v Káthmándu, který provozujeme. Tam třeba rád vařím svařák. Nebo si čas od času dopřeji kromě každodenních nepálských jídel i něco z české kuchyně. Stavte se, až půjdete kolem.

Hodně jsem však smutný, když vidím, jak se lidi často cpou sice levným, ale prázdným jídlem a často si tím mohou zadělávat na zdravotní problémy. Méně jídla kvalitnějšího a energeticky vyváženějšího se mi zdá lepší než pouhá kvantita.

Což neznamená, že bych já sám dodržoval nějaký přísný jídelníček. Nemyslím si, že to je nějak zásadní. Jasně, že musím asi častěji přemýšlet, kdy, a hlavně co zrovna jíst a naučit se improvizovat v době, když to zrovna není úplně OK. Naštěstí mám skvělou přítelkyni, která je ve všech kuchyních, od bytu až po improvizovanou na osmitisícovce, daleko schopnější než já, a hlavně jí to jde výrazně rychleji. Takže, když jsem v Plzni sám, jsem hlavně na salátech, studené kuchyni a kávě. Občas zajdu do nepálské restaurace, třeba do Everestu, abych nedostal absťák v Evropě. Nebo na pizzu.

Rád občas zajdu i do kavárny. V Plzni mám několik oblíbených, ale nějak nemám čas tam dlouze vysedávat. Volím si je hlavně jako body setkání a schůzek. Nemám kancelář, tak se to občas hodí! Rád zajdu třeba do Cafe Anděl, když mám být konkrétní. Jsem sice kafař, ale hodně rád ocením nejen její kvalitu, ale i atmosféru místa a pohodovou obsluhu.

A asi bych měl více omezit pivo a víno. To já však moc rád. Jenže přece jen s věkem trvá regenerace organismu po sportu normálně déle, a když k tomu ještě přidáte alkohol, i v malé míře, tak se to násobí. Budu to asi muset vysvětlit mým chuťovým buňkám.

Honza „Tráva“ Trávníček, plzeňský cestovatel a kopcolezec, který zdolal vrcholy pěti osmitisícovek v pěti pokusech

↑ zpět na začátek článku ↑