srpen
Názor Jana Polívky
| Plzeň | Plzeň | ||
| e-mail: | telefon: | ||
| web: | |||
Vzpomínky z dětství spojené s jídlem jsou příjemné i nepříjemné. Nepříjemné jsou především některé zážitky ze školní jídelny. Ta mi zošklivila vepřové v mrkvi a kapustu. Z těch příjemných pamatuju vdolky od babičky, a sváteční obědy o Velikonocích a Vánocích, kdy se sešla celá rodina a servírovalo se na „parádním“ porcelánu. Z podniků si pamatuju hlavně cukrárny. Ovocný světozor v Praze nebo cukrárnu v Roudnici nad Labem, kde jsem ochutnal svoje první – v té době pro Čechy dost exotické – tiramisu.
Jinak jsem vděčný strávník, sním prakticky všechno a rád ochutnávám nové věci. Hodně rád mám pálivé a preferuji maso před zeleninou. Jídlo, a především zážitky s ním spojené, jsou důležitou součástí mého života. Přes zimu upřednostňuji tradiční českou kuchyni, řízky, omáčky, knedlíky, v létě lehčí věci, hodně věci z grilu, asijskou kuchyni. Země, kde mi asi nejvíc chutnalo, je Itálie. Pár prvotřídních surovin, žádné dlouhé vaření, to se snažím uplatňovat i doma.
Úplnou lahůdkou je Gourmet Club v naší oblíbené Bezejmenné čajovně ve Šťáhlavicích pod taktovkou šéfkuchaře Martina Havlíka. Naposledy to byl večer zasvěcený jeseteru, kdy se začínalo jeho porcováním a v průběhu večera jsme měli možnost ochutnat z něj celou řadu pokrmů. Martin se věnuje především výuce mladých kuchařů, tím, jak nevaří každý den, tak má z vaření radost a na jídle je to znát. Necháváme si u něj připravovat i tematické občerstvení pro významné návštěvníky nebo mimořádné příležitosti na zámku. Vždy něčím překvapí, ale není to na úkor suroviny.
Já sám doma nevařím často, ale hrozně mě to baví. Nejčastěji asi vařím guláš, hovězí, nebo ze skopového, naposledy jsem vyzkoušel z vepřových srdcí. Potom už jen taková jednodušší jídla – burgery, pizzu, těstoviny. Snažím se do vaření zapojovat i naši malou dceru, je to pro ni zatím především hra, ale zábava je to pro nás pro oba. Na podzim jsem si pořídil udírnu, a kromě uzeného se sousedem vyrábíme i klobásy a zkusili jsme si i vysočinu.
Když se podívám na vývoj jídla v čase, tak jsem rád, že dnes žijeme v blahobytu a máme široký výběr toho, co si dáme k jídlu. Na našem zámku se dochovala část původních jídelníčků z konce 19. století. Jedná se veskrze o jednoduchá jídla, ale velice časově náročná. Zkusili jsme si s šéfkuchařem Martinem Havlíkem něco z toho navařit a při výjimečných akcích tyto pokrmy podáváme i návštěvníkům našeho zámku.
Do restaurací chodím rád, v Plzni mě v poslední době oslovilo především PIVSTRO, velice nápadité pivní bistro. Vždy se těším také na další návštěvu Angusfarm v Soběsukách, hovězí prostě miluju. A pokud mě něco zaujalo při výletech s rodinou, byl to Hostinec na poustevně v Chudenicích. Takhle nějak si představuji výletní hostinec ze starých časů, i když nabídka se samozřejmě přizpůsobila dnešní době. Často také zavítám do Staroplzenecké restaurace v nedalekém Starém Plzenci, ať už na pracovní oběd nebo s návštěvou, pokud se nám nechce nikam daleko.
V Plzni zajdu do kaváren Šálek a špunt nebo Café Regner. Piji espresso a mašinu na něj mám jak v kanceláři, tak i doma. Sám jsem několik let kavárnu provozoval, a během vysokoškolských studií jsem o sobě s oblibou tvrdil, že jsem kavárenský povaleč… Dnes na to bohužel není tolik času, ale po náročném dni rád jdu i na procházku do nedaleké Bezejmenné čajovny.
Jan Polívka, kastelán zámku Kozel
