Názor Lumíra Olšovského

Nárazově mám k jídlu extrémně pozitivní vztah. A extrémně nezdravý. Tím chci říct, že mi nevadí žít velbloudím stylem života, nebo medvědím. Jsou dny, kdy mě ani nenapadne, že jsem vlastně nejedl, a naopak jsou dny, kdy plácám páté přes deváté. Především po vypjatých zážitcích mi dělá jídlo moc dobře. Jestli to dělá dobře mému tělu, to si tak jistý nejsem.

 Umím uvařit cokoli, co je třeba. A moc rád peču. A právě pečením si oživuji zážitky z dětství – vůně mazance nebo bábovky, vanilky, ořechů z vánočního cukroví, to je pohádka, kterou si moc rád dopřávám doteď. Nebo moravské bramboráky z nahrubo nastrouhaných brambor a uzeniny. Zeleninovou polévku, smažený květák, plněné paprikové lusky, mňam! Miluju zeleninu všeho druhu a v neomezeném množství. Taky všechna sladká jídla. Nirvána je pro mě plná mísa škubánků s mákem. Nějak jsem nepodědil lásku k zabijačkovým specialitám. Taky ryby nemusím. Jinak jsem všežravec.

 Naopak nejsem gastronomický dobrodruh. Cvrčky nebo mořské plody prostě nezvládám. Takže třeba v Japonsku jsem se radši stravoval českými polévkami z pytlíku. Ale v Americe mi moc chutnala čína, v Řecku musaka, v Itálii skoro všecko, ve Španělsku churros a ve Valencii takové speciální mandlové mléčné pití, v Holandsku vla, dokonce v Dánsku ten jejich smörebrod. Jo a kdekoli na světě mlsám jakékoli sýry. Sýry a víno. Naposledy v Toskánsku, to bylo něco!

 Mám rád i restaurace, hlavně pokud tu najdu klidné, stylové prostředí. A příjemnou obsluhu. Na chování číšníků jsem opravdu dost citlivý. Pak jenom stačí, aby mi tam chutnalo. Polévkou počínaje, štrůdlem nebo zmrzlinou konče.

 V plzeňských restauracích je jídlo opravdu perfektní! Buď steaky v Mlýnské strouze v Angusu – ale jenom výjimečně, za odměnu, když se mi něco extrémně povede, burgery u náměstí v Buffalu, pochoutky v Homy, těstoviny a víno v Cantině, občas bufetní čína, indie, dobroty v Lokálu, Srdcovka, Štipec, Comix, jedna větší radost než druhá. A nejčastěji u nás v divadle restaurace Za oponou.

 Z kaváren miluju Terazzu v Centralu, Fresh bar, ale příjemný rituál je pro mě skoro každodenní návštěva CrossCafe u pošty cestou do práce. Teď v zimě bych samozřejmě málem zapomněl, jak za tepla ujíždím na zmrzlině z Kolombíny! Mám se prostě v Plzni dobře.

Lumír Olšovský, herec, režisér a šéf muzikálového souboru DJKT

↑ zpět na začátek článku ↑