červenec
Názor Marcely Mašínové
| Plzeň | Plzeň | ||
| e-mail: | telefon: | ||
| web: | |||
Do 18 let jsem žila v malinké vesnici v Podkrkonoší. Krásné dětství! Spoustu času jsem trávila na stromě s knížkou v ruce. A taky jsem moc ráda jedla. Vzpomínky na jídlo z dětství? Spousta. První: v sobotu v poledne se vracím z lyžování. Je strašná zima. Maminka nalévá do lavoru horkou vodu se solí. Já si sedám ke stolu, nohy vkládám do lavoru a na stole přistává horká, hustá zeleninová polévka… mana nebeská! Druhá: sedím na třešni a jím nádherné, voňavé plody až do úplného přecpání a následného pádu, protože slézt elegantně dolů už není možné… Třetí: máme kůzlátka! Ochočím si je, běhají za mnou jako pejsci. Pak se najednou jedno ztratí. A je neděle a máme něco divného k obědu…. Jo a kyselo jsem opravdu nenáviděla (teď ho miluju!).
Nemusím moc maso (asi ta kůzlátka), ale na druhou stranu si nedokážu odepřít ryby a mořské plody, takže tady je jasná volba – asi bych se mnohem lépe cítila ve Středomoří, všechny ty báječné vůně spojené s olivami, mořem, větrem… mám také moc ráda kuchyni francouzskou, tahle země bude pro mě navždy spojená s bílou bagetou, camembertem, černou kávou a červeným vínem… a rovněž indickou, oděnou do zemitých barev, ovoněnou kurkumou a koriandrem… jím prostě hooodně ráda a všemi smysly!
Před léty jsem byla na brigádě na Korsice. Naši zaměstnavatelé se o nás velmi dobře starali (ach ta jednoduchá francouzsko-italská kuchyně!). Jednou odjeli na 4 dny a nechali nám k jídlu celou sušenou kýtu. Byla to opravdová delikatesa! Poprvé. I podruhé. Třetí a čtvrtý den jsme už nemohli jíst vůbec nic…
Nejkrásnější kulinářský zážitek mám opět z Francie. Pracovala jsem na divadelním festivalu a navštívila jedno novocirkusové představení. Členové souboru nás poté pozvali na společnou večeři do restaurace s výhledem na oceán. Představte si dlouhý stůl pokrytý bílým ubrusem, na kterém stojí 10 velkých lodí, naplněných až po okraj mořskými plody. Pro každou dvojici, sedící naproti sobě, jedna. Krabi, langusty, mušle… k tomu bagetky a spousta bílého vína. Matně si vzpomínám, že když jsme restauraci opouštěli, svítalo...
Ale zpět do Plzně… nechodím tady do restaurací moc často, je to spíš společenský zážitek… Hodně ráda mám indické restaurace Masala Ghar nebo Kathmandu, s dětmi chodíme občas na sushi, moc nám chutnalo v Homy Asian Fusion. S kamarády ovšem chodíme rádi i do Velblouda na Americké…
Zato jsem jasný kavárenský povaleč! Když jedu třeba do Francie, vydržím sedět několik hodin u stolečku v kavárně a pozorovat lidi… Tohle tedy v Plzni nedělám, ale kavárny opravdu miluji. V centru chodím ráda do Le Frenchie, Regnera, Anděla, na Slovanech do Smetanka Kafe, velmi často jsem i v kavárně Moving Station. Bez kávy a kaváren si nedokážu představit život!
Doma máme vaření jasně rozdělené, vaříme téměř každý den. Můj muž umí báječně upravit maso, vaří skvělé omáčky, upeče kachnu… Já vařím spíše rychlejší jídla – ryby, těstoviny, zapečené brambory, zeleninové polévky, saláty, používám hodně tofu, hummus… když mám čas, pustím se ale i do složitějších indických jídel, několikrát jsem uvařila dokonce i svíčkovou! Když se můj syn stěhoval do Prahy, požádal mě o několik oblíbených receptů, takže jsem pro něj napsala knížtičku se 45 nejjednoduššími jídly. Pak jsem ji v elektronické podobě posílala i jeho kamarádům...
Co na závěr? K jídlu mám velmi dobrý vztah, baví mě, když jím s někým, kdo si ho umí užít stejně jako já. Těší mě, že je gastronomie v poslední době tak populární a dobré restaurace a kavárny najdeme v každém městečku. Takže dobrou chuť!
