Názor Petra Šimona

Rád bych dal příklad libých vzpomínek na dětství vyvolaných nějakou pochoutkou tak, jak o nich píše Marcel Proust ve slavné scéně s madlenkou. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak mě napadají spíše negativní pocity spojené s tím, co nám podávali ve školce a školních jídelnách, např. s mléčnou polévkou nebo buchtičkami se šodó.
Můj vztah k jídlu je ale velmi pozitivní, jakkoliv se dle úvodu může zdát, že tomu tak není. Mám rád pestrá jídla, spíš než chuť řeším jejich vizuální stránku, barevnost. Preferuji slané pokrmy před sladkými.

Poměrně hodně cestuji, snažím se tedy v každé zemi jíst to, co místní lidé. Ať se jedná o Polsko, Finsko nebo Japonsko. Miluji ryby a mořské plody. Ale mám-li být konkrétní, tak miluji baskické pintxos. Čech by měl pocit, že se jedná o prosté jednohubky, ale každý kousek je naprosto výjimečný kulinářský zážitek.
Nezapomenutelné je pro mne i degustační menu v michelinské restauraci El Mirador v baskickém San Sebastianu a také pocit, kdy jsem poprvé ochutnal ústřici. Bylo to na pláži v Normandii, vzpomínám si na rozporuplné reakce, nebylo mi úplně jasné, jaké pocity chuť ústřice vyvolává. Nyní už ale jasno mám, jsem milovník ústřic, dokonce mám doma dva nože na jejich otevírání, což je v zemi, kde není oceán, tak trochu paradox.

V Plzni jsem kdysi rád chodíval do bistra La Tartelette na náměstí Republiky, kde Anne Pougnard nabízela ty nejlepší koláče, slané i sladké. Toto bistro bohužel již neexistuje. Ale chutě po francouzské kuchyni nadmíru uspokojí pan Sylvain Prudhomme ve svém podniku Fine France na rohu Skrétovy a Plachého ulice. Výborná je také La Chica / Casa Mexicana v Malé ulici.
I Kavárna Inkognito, do které jsem rád chodíval, je bohužel již pár let zavřená, místo ní teď často zavítám do s Inkognitem spřízněné Univerzitní kavárny Družba. Sympatická je i kavárna v prostorách Moving Station, i ta vlastně na někdejší Inkognito v osobě Terezy Karbanové navazuje.

Čas v kuchyni trávím rád, v podstatě každý den připravuji čerstvé jídlo, jsem totiž velkým nepřítelem mikrovlnek a ohřívaných pokrmů. S velkou radostí připravuji zejména saláty, ryby, mořské plody. Co se francouzské kuchyně týče, tak se s přicházející podzimní a zimní sezónou těším na přípravu tartiflette, dobroty ze Savojska. Jedná se o zapečené brambory s cibulí a velmi pronikavým sýrem reblochon. Miluju francouzské sýry! Ty kupuji v Pařížské ulici v prodejně Midaro.

Francouzská kuchyně je celkově velmi pestrá, jako je pestrá i Francie. Už jsem zmínil např. mořské plody, ryby, ústřice na straně jedné a tartiflette na straně druhé. Barevnost francouzské kuchyně je to, co ji nejvíce odlišuje od té české. V rámci Bonjour Plzeň! budeme nabízet různé francouzské speciality v rámci akce „Ochutnej Francii!“, která se uskuteční 5. listopadu na náměstí Republiky jako součást farmářských trhů. A samozřejmě nesmíme zapomenout na ochutnávku francouzských vín, zde bych všechny rád pozval na večer s názvem „Provence proti Moravě“, který proběhne 16. listopadu v prostorách Alliance Française na náměstí Republiky 12, nebo na vernisáži výstavy fotografií Markéty Navrátilové 10. 11., kde budeme ochutnávat víno bandolské.

Petr Šimon, prezident Alliance Française de Plzeň
Foto: Karolína Duschková

↑ zpět na začátek článku ↑