Povídky z Vídeňského lesa

Vídeňský les je v inscenaci vilniuského divadla Valstybinis Jaunimo Teatras bývalou tělocvičnou, která se pronajímá na oslavy, pohřby nebo svatby. Je to interiér budovy ze sovětské éry, který upozorňuje na pompéznost bývalého systému a zchátralost a vyděděnost toho současného. Pokřivené stěny byly narychlo halabala natřeny růžovou barvou, parkety na podlaze se vinou špatné izolace a vytápění vyboulily... Ano, slavná hra Ödöna von Horvátha o nástupu nacismu v Rakousku doznala v pojetí litevské režisérky Yany Ross změn. Text zasadila do současného litevského kontextu a provokativně proměnila deprivaci a ponížení po prohrané první světové válce ve „vítězné“ období po litevském znovuzískání nezávislosti v roce 1991. Dvojlomnost vítězství a prohry, která rámuje původní text, je v těchto kulturních podmínkách testována až do krajnosti. Režisérka od počátku odhaluje široké a často nejednoznačné spektrum sociálních důsledků nezávislosti, a to jak pro její zdánlivé vítěze, tak pro její zjevné poražené.