ROZHOVOR S MARCELOU KREJSOVOU

JUDr. Marcela Krejsová je od roku 2016 náměstkyní hejtmana Plzeňského kraje pro oblast investic a majetku a od 8. června 2020 pověřenou hejtmankou Plzeňského kraje. V letech 2002 až 2010 byla náměstkyní primátora města Plzně pro oblast kultury a je členkou ODS.

Jak se díváte na změny, které teď kulturou prošly a výrazně ji změnily?
Z dlouhodobého hlediska si myslím, že se začala kultura vnímat jako důležitá součást našeho života. Ovšem to, co se stalo v posledních měsících, kdy byly zakázány téměř všechny kulturní akce kvůli opatřením proti šíření nákazy, kultuře ubližuje. A bohužel dnes, kdy se tato opatření zase zpřísňují, se k omezení nebo rušení kulturních akcí opět vracíme. Umělci, kteří tvoří na volné noze, přišli o všechny příjmy, a kompenzace od státu jim moc nepomůže. Většinou jsou to typy lidí, kteří se snaží být prospěšní, když nemohli tvořit, šili roušky, pomáhali seniorům, dělali představení zdarma, ale najíst se z toho nedá… Prosím veřejnost, aby se na to nedívala jako někteří škarohlídové, že umělci nedělají nic, aby šli dělat něco pořádného, což jsem také zaznamenala. Oni tvoří krásno pro nás, chtějí nám dělat radost.

Sama jste velmi kulturní člověk, jak jste vnímala omezení kultury a co vám nejvíce chybělo?
Mně nejvíc chyběl kontakt s lidmi. Když sedíte na koncertě nebo jste na představení, které vás oslovuje a oslovuje víc lidí, kteří s vámi v sále jsou, tak tam probíhá nějaké zvláštní kouzlo, harmonie, sdílení energií. To se nedá zopakovat, zvláště u divadla, kdy je každé představení jiné. Nedá se to srovnávat například s filmem, který je pokaždé stejný, protože to je kopie. Představení je vždy autentické, vždy originální a záleží i na skladbě lidí, kteří v hledišti sedí. Divadlo je prostě mému srdci nejbližší umělecký žánr.

Kam jste po otevření kulturních institucí sama zamířila?
Zatím nebylo moc možností, kam zajít. Divadlo začalo hrát až v půlce srpna, ale do toho přišla další zpřísněná opatření, a omezení počtu lidí, rozestupy a roušky. Opera je při dodržení maximálně 500 lidí v uzavřeném prostoru téměř nehratelná, jen v orchestru sedí 140 hráčů, sbor je dvacetičlenný, k tomu sólisti, technika, osvětlovači, uvaděčky a dostaneme se na počet, kdy téměř nemá smysl hrát pro pár diváků. Pro umělce je to těžké období, myslím si ale, že budou hrát, i kdyby to mělo být jen pro pět lidí.
Jinak jsem zamířila do výstavní síně Západočeské galerie, navštívila jsem představení v rámci Divadelního léta pod plzeňským nebem, což byla zábavná osvěžující věc, jak to v létě má být.

V současnosti jste profesně zaměřená trochu jiným směrem, nestýská se vám za kulturou?
Jsem profesí právník a ještě předtím jsem byla účetní, takže je mi to, co teď dělám, profesně blízko. A kultura je moje potěšení a láska, a když se mi po ní stýská, tak si za ní dojdu. Jinak je moje každodenní práce stále stejná, protože vykonávám stejnou pozici. K tomu se přidaly hejtmanské povinnosti, které spočívají kromě jiného také v nějakých oficialitách, ale není toho tolik, že by to člověk nemohl stihnout. Protože jsem ale zvyklá úkoly delegovat a posílat dál, tak to není tak strašné. Představa, že hejtman vše rozhoduje a dělá, je iluze, úřad nestojí na jednom člověku. Na úřadě je spousta profesionálů a skvělých úředníků a každý ví přesně, co má dělat. Díky nim to zvládám úplně normálně.

Jaké máte plány na kulturu na podzim? Pokud vám vůbec v čase voleb zůstane nějaký volný čas…
Jezdím na Vespě, to je tak rychlý dopravní prostředek, že budu stíhat volební kampaň i jít za kulturou. Také záleží na tom, jestli budou vůbec kulturní akce. Moc se těším na Mezinárodní festival Divadlo, který začíná 9. září. Doufám, že se nic nestane a budeme mít šanci vidět krásná představení, za kterými bychom jinak museli jet do Polska nebo na Slovensko. Naservíruje se nám to nejlepší, co se v posledním roce odehrálo, přímo „pod nos“ do Plzně. Těším se na Festival Finále, který se přesunul z jara na podzim. Těším se na Skupovu Plzeň, která je také přesunutá z letních měsíců na podzim. Akcí a festivalů přesunutých na podzim je hodně. Věřím, že stihnu vidět všechno, co chci, a vy se také snažte vnímat kulturu, protože to je důležité pro nás všechny. Pro estetické vnímání a pro odpovědi na otázky, které nám život klade, pro pobavení a pro zlepšení nálady.

↑ zpět na začátek článku ↑