Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Evy Veruňkové Košařové

Jsem kavárenský povaleč, takže mě určitě můžete dost často potkat na famózním brunchi v úžasném Waltrovi, který je navíc oficiální kavárnou letošního Finále, v Le Frenchie na kávě a dortíku, nebo ve Schované kavárně. Také jsem vděčná, že kavárna v Měšťanské besedě konečně dostala jiný rozměr. Měšťanská beseda je hlavní festivalové centrum Finále Plzeň a kavárna v podobě, v jaké existovala, byla i pro festival velkým problémem, o kterém jsme několikrát mluvili. Vždycky mě strašně mrzelo, když jsem viděla, jak podobné typy kaváren fungují v Praze nebo zahraničí. Moc současnému Café Beseda přeju, aby si k ní našlo cestu hodně návštěvníků, protože design i nabídka jsou konečně důstojné, a pokud zrovna nepůjdete na kávu, zákusek nebo snídani, určitě doporučuji jejich polední menu.

Bohužel, jak mám v Plzni v poslední době výborný pocit z výběru kaváren, tak většina plzeňských restaurací mě úplně neláká. Stále převládá jeden typ pivnic a ztrácí se rozmanitost. I jídelníčky jsou většinou jako přes kopírák. Do restaurací ale chodíme moc rádi a dost často, takže i tady máme své oblíbence. Od té doby, co se nám před třemi lety narodil syn, naprosto miluju restauraci Purkmistr v Černicích – tady mají vynikající pivo, skvělé jídlo, naprosto perfektní obsluhu a všude dostatek místa na kočárek, když máte ještě mimino, a později výborně vybavený vnitřní i venkovní dětský koutek. Myslím, že to v Plzni nemá obdobu. I dětská jídla jsou tu super, rozhodně tady nenajdete jen špagety s rajčatovou omáčkou a řízek s hranolkami jako všude jinde. Mezi mé oblíbené restaurace patří ještě Pivstro a Da Pietro.

Myslím, že můj současný vztah k jídlu velmi zformovalo dětství. Moje babička, se kterou jsme bydleli v jednom domě, byla totiž kuchařka a cukrářka. Vyučila se za první republiky, takže vařila opravdu se vší poctivostí. I když už byla dávno v důchodu, svatební dorty si u ní objednávali lidé z širokého okolí, takže často si u babičky doma nebylo ani kam sednout, protože všude byly rozložené dorty v různé fázi přípravy. Bohužel já v dětství byla absolutní nejedlík, mám pocit, že jediné, z čeho pocházela má výživa, bylo syrové těsto, které jsem babičce kradla, a to jak sladké na koláče, tak slané na knedlíky.

Dnes je to už dávno jinak: jídlo si náramně užívám. Moc ráda mám například italskou kuchyni, ráda zajdu na sushi, ale upřímně nejradši si vybírám kuchyni českou a úplně nejlépe českou kuchyni v trošku moderním podání. Miluju kuře na paprice, rajskou, bramborové knedlíky s cibulkou, kuře s nádivkou a bramborem, čočku s volským okem nebo hrachovou polévku.

↑ zpět na začátek článku ↑