Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Jana Zadražila

Měl jsem to štěstí, že jsem v roce 2009 dostal na Divadelním létě pod plzeňským nebem krásnou roli Chlestakova v Gogolově Revizorovi a od té doby nedám na Plzeň dopustit. Mám tu z té doby výborné přátele, a hodně a dost často se sem vracím, i když divadlo jsem tu dlouho nehrál. Vyšlo to až letos, zase na Divadelní léto, tentokrát i s kolegy z Kašparů s inscenací Romeo a Julie, kde hraju Kapuleta.
 
Přátel v Plzni mám víc, ale jedny z nich jsem získal díky tomu, že jsem se před lety, když se zkoušel Revizor, ubytoval v kempu v Ejpovicích. Byl jsem tam asi za dost podivného tvora, protože jsem vždycky navečer odjel a vrátil jsem se ve dvě nebo ve tři ráno, protože jsme měli noční generálky. Pak jsem do čtyř odpoledne spal, dal jsem si výborné jídlo, takové domácí, které tehdy vařila maminka majitele kempu, a zase odjel. Asi po čtyřech dnech ke mně přišel sympatickej chlapík a říkal: Nechcete si dát s námi kafe, tamhle u karavanu? Já jsem odpověděl: Asi jo, to jste hodnej…, a tak jsem se seznámil s Procházkovic, stali se z nás přátelé a dodneška jezdíme v zimě na hory a v létě na výlety.

Na dovolených nebo vůbec na neznámých místech si vždycky nechám poradit, do jaké restaurace zajít. Domorodci mě nikdy nezklamali. Rád také hledám restaurace a kavárny v zapadlých uličkách, ne na hlavních třídách. Poklady totiž bývají často ukryty v omšelých dekoracích.

Na Divadelním létě se pohybuju kolem místa, kde hrajeme – letos jsme na scéně U Zvonu, takže na jídlo chodím do restaurací, které jsou poblíž. Nejvíc asi do Mansfelda, tam rád zamířím, když si chci dát českou klasiku a dobré pivo. Blízko mám taky restauraci el Cid, kde je to zase víc zaměřené na cizí kuchyni, mají tam i výborný kafe a taky je tam moc příjemná obsluha. A zrovna dnes jsme s kolegou Františkem Kreuzmannem objevili fantastickou gruzínskou restauraci Puri Puri v Hálkově ulici. Tu si dovolím víc než doporučit. To by mohl být ten již zmiňovaný nenápadný poklad. Tam se ještě určitě vrátíme.

Co se týče jídelního lístku, jídlo miluju a rád jím to, které je uvařené s láskou a radostí. To se pak nutně musí projevit i na chuťové stránce. Zároveň upřednostňuju kuchyni, která používá minimum ingrediencí v maximální kvalitě.
Z dětství se mi pořád vracejí tři vzpomínky spojené s jídlem: rizoto babičky Gizelky, jak se najíst s lokty u těla a proč musí existovat něco jako játra s rýží!

↑ zpět na začátek článku ↑