od 29/05
Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Mileny Stárkové
| Plzeň | Plzeň | ||
| e-mail: | telefon: | ||
| web: | |||
Pokud se mám zamyslet nad jídlem, tak jako první se mi vybaví přístup mých prarodičů k jídlu. S babičkou jsme často vyrážely na procházky do lesa a sbíraly různé plodiny. Třeba divoký kmín, borůvky, maliny, na podzim šípky. Věděla jsem, že sběrem nejen šetříme peníze, ale že produkty přírody jsou zdravé. Vštěpované rady mi v mysli zůstaly a dnes je předávám já svým vnoučatům. Podobně jako životní moudra, v nichž jídlo také figuruje:
„Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“
„Láska prochází žaludkem.“
„Snídani sněz sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli.“
Ale abych se vrátila ke skutečnému jídlu. Jsem už více než třicet let vdaná a musím říct, že nejlepší kuchyně, jakou znám, je ta, která chutná manželovi. Přes týden jsem v Plzni, to si večer dám jen něco malého. Na obědy chodívám v okolí krajského úřadu – do restaurace Zlatý Drak na vietnamskou polévku PHO nebo do Pijezpi na Americké třídě, kde se mi líbí jejich moderní kuchyně.
O víkendu vařím to, na co má manžel chuť. Snažím se zařadit zdravé potraviny, nejraději z vlastní zahrádky. Nejsem v jídle vybíravá. Jen nemusím zvláštnosti, kterými se také někdo dokáže živit, jako jsou žáby, hadi, hmyz, netopýři, psi nebo třeba kočky. Ale přijedu-li do ciziny, ráda ochutnám tamní tradiční jídlo a porovnám je s českou kuchyní. Mám ráda ostřejší jídla, saláty a jídla z brambor.
Nezapomenutelným zážitkem spojeným se skvělou gastronomií je pro mne cyklovýlet s přáteli, který vedl přes vesnici Slovenský Grob a byl zakončen konzumací domácí husy s lokšemi. Pokračovat v pedálech se nám pak ale nechtělo a museli jsme si dát dvacet. Přímo na zahradě restaurace.
Ing. Milena Stárková
Radní Plzeňského kraje pro oblast zdravotnictví
