Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Pavla Karpíška

Jako dítě jsem nesnášel ve školní jídelně koprovou omáčku, kterou jsem pak léta nejedl. Dnes se na ni docela těším. Co jsem naopak jako dítě měl opravdu rád, byly bramborové placky mojí prababičky, která je dělala na sucho na plotně na kamnech. Od té doby jsem si je mnohokrát přál, ale nikdo takové dobré už nikdy neupekl. A kdo mě zná, ví, že ujíždím na sladkém. Co mám opravdu rád, jsou škubánky s mákem, ale protože je nikdo moc neumí, občas si je objednám u mé maminky. Ale mám rád i maso, třeba nepohrdnu dobrý steakem. Jenže moje okolí se mnou nerado jí, protože jím rychle a obvykle strhnu i spolustolovníky.

V jídle rád experimentuji, takže když jsem někde v zahraničí, vždy zjišťuji, co je místní specialita, co je místní tradiční jídlo. Také obdivuji, že některé národy mají jídlo jako společenskou událost, rituál, nejdůležitější část dne. Dokáží si ho užít, nespěchat, popovídat si, setkávat se. Například ve Francii je večeře na tři a více hodin, servírují se malé pestré porce v pěti i více chodech. To by mě bavilo, ale nedaří se mi to.

Mám rád ostřejší a kořeněná jídla, asijskou či mexickou kuchyni, ale také mořské plody a ryby. Jsem rád, že i v Plzni už je řada kvalitních restaurací, kam se na taková jídla dá zajít. Občas zajdu i do kavárny, ale spíše proto, že mám rád sladké. Takže když někde zahlédnu pěkný věneček nebo punčáček, dám si k němu i dobrou kávu.

Sám moc nevařím, protože na to nemám čas. Ale bavilo by mě to. V létě, když přijdou děti nebo vnoučátka, rád griluji. Myslím, že bych dokázal uvařit i více věcí než jen čaj. Troufl bych si na guláš, knedlíky jsem také uměl.

S blížícím se koncem roku zase přemýšlím nad tradičním předsevzetím, které se týká snížení konzumace sladkého. Ale nemám moc silnou vůli, takže to nejspíš ani tentokrát nedodržím. Takže pořád budu jíst sladké, a pak se budu snažit hýbat. Teď je mojí normou deset tisíc kroků denně – a daří se mi ujít v průměru dvanáct tisíc. Velkou zásluhu na tom mají i moji pejsci, kteří mě donutí jít ven.

Pavel Karpíšek, náměstek hejtmanky Plzeňského kraje

↑ zpět na začátek článku ↑