Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Pavla Macha

Hodně sportuji, takže i hodně jím. V jídle nejsem vybíravý, ale snažím se jíst zdravě. Možná se budete divit, ale k mým nejoblíbenějším jídlům nepatří ani maso, ani žádná speciální dieta: mám velmi rád cokoli, co je z brambor a miluji oříšky všeho druhu. Mezi neřestmi pak dominuje zmrzlina. V létě jsme byli v Chorvatsku, kde zrovna dozrávaly fíky. Těch trhaných ze stromu se dokážu přejíst!

Jako kluk jsem nenáviděl masovou haši. Ale s věkem to přešlo a teď už si ji bez problémů dát můžu. Mám rád i mléko. Vlastně jsem na něm vyrostl. U nás doma bylo jako hlavní nápoj. Teď už to tak nemám, ale pořád mám rád většinu mléčných výrobků a preferuji ty z kozího mléka. K snídani si dělám kaši z ovesných vloček, různých semínek, oříšků, skořice, proteinového prášku, medu a mléka – tohle se mi nikdy nepřejí. To je ale vlastně to jediné, co jsem schopen uvařit, dá-li se v tomhle případě vůbec mluvit o vaření. Jsem totiž totální konzument, vůbec nevařím – bez stravovací péče mé ženy bych rychle zpustl. A v naší domácí kuchyni hraje významnou roli, pochopitelně, med. Ve většině případů jsme jím nahradili cukr. Dokonce si jím sladím i kávu.

Nejsem kavárenský typ a do restaurace se dostanu jen zřídka, například v rámci obchodní schůzky. Ale pokud mám potřebu a příležitost se najíst mimo domov, využiju zdravější část nabídky rychlého občerstvení – tady asi u mne vede UGO s jejich saláty s masem a ovocnými nápoji. Nemám sice příliš srovnání, jaké jsou české a zahraniční restaurace, ale řekl bych, že v zahraničí dávají větší porce, což mi paradoxně vadí. Mám totiž pocit, že musím všechno sníst a přejím se.

Pavel Mach, provozovatel plzeňských včelínů

↑ zpět na začátek článku ↑