únor
Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Romana Muchky
| Plzeň | Plzeň | ||
| e-mail: | telefon: | ||
| web: | |||
Můj vztah k jídlu je veskrze pozitivní, řekl bych, že jsem žravý. Pochutnám si v podstatě na jakémkoli jídle: mám rád kuchyni italskou, španělskou, francouzskou, ale i českou. Zkrátka někdy volím jídlo dietnější, jindy méně dietní. Záleží na náladě a na velikosti hladu. Jedním z mých nejoblíbenějších jídel je hovězí vývar. Rád si dám i pizzu nebo čerstvé těstoviny, ale třeba i zvěřinový guláš, svíčkovou, křenovou omáčku, moravského vrabce…vlastně je jen málo jídel, která vysloveně nemám rád. K nim patří mléková nebo dršťková polévka, svítek, žemlovka nebo ovocné knedlíky. Na tom se asi hodně podepsala školní jídelna, kde se zrovna mléková polévka a svítek vyskytovaly. Vlastně jsem je nikdy nikde jinde ani neviděl.
Na co naopak z dětství vzpomínám moc rád, to jsou jídla, která dělala moje babička. Pekla naprosto fantastické houstičky sypané mákem a solí. Bohužel jsem se jí nikdy nezeptal na recept, a tak jsem je už nikdy potom neměl a asi ani mít nebudu.
I moje maminka vařila skvěle, jen já jsem se občas vzpouzel. Jednou udělala vepřové kotlety zapečené se smetanou a brambory a já to odmítal jíst, protože se mi to nelíbilo. Máma to tedy vzala, pečlivě to umyla a přinesla mi zpátky studené maso a brambory bez smetany. A to už jsem musel kapitulovat. Bylo to opravdu nedobré, ale já to musel sníst. A dnes tohle jídlo mám moc rád.
Další gastronomický zážitek z dětství se odehrál ve školce. Snědl jsem kuličku pepře v domnění, že to je sušená borůvka. To byl šok! Jednak to nebyla borůvka a jednak to strašlivě pálilo. Možná i proto dodneška nemusím ke steaku pepřovou omáčku. Ale jinak mi pepř nevadí.
Při cestách po světě rád ochutnávám místní speciality, a tak už jsem jedl nejrůznější brouky, mravence, hady, chobotnice, žabí stehýnka, krokodýlí steaky a další zajímavá jídla. Ale i na cestách je pro mne důležitá velikost porce: degustace je fajn, ale pokud bych po ní měl mít pořád ještě hlad, zvolím raději něco konzervativního, čeho se najím.
Protože mám ateliér v centru Plzně, chodím denně na obědy do restaurací. A i tady často volím kuchyni zahraniční. Rád zajdu třeba na pizzu do Da Pietro. Dobře vaří i v Rangu, chutná mi i libanonská kuchyně, indie nebo čína.
Naopak kavárny moc nenavštěvuji, dobrou kávu si dělám sám doma. Když už někam na kávu zamířím, pak určitě do La Frenchie, do Mitty nebo do Café Smetanka.
