od 01/10
Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Rudolfa Špotáka
| Plzeň | Plzeň | ||
| e-mail: | telefon: | ||
| web: | |||
Z dětství si spíše pamatujeme věci, které jsme neměli rádi. Určitě si všichni vzpomenou na školní jídelnu, takže nenáviděné plíčky na smetaně a mlíková polévka jsou to, co mi z dětství přijde na mysl. Ale celkově mám vztah k jídlu velice pozitivní, což je na mně asi i vidět.
Nejradši mám italskou kuchyni, ideálně mořské plody, ale to je samozřejmě lepší dávat si je někde u moře, aby byly čerstvé. A pak můžu těstoviny v jakékoliv podobě. A moc rád mám i kuchyni japonskou. Ovšem pokud je dobrá kachna s červeným zelím a knedlíkem a k tomu sklenice piva, tak tím určitě nepohrdnu. Stejně jako další klasikou české kuchyně.
A nějaký zajímavý zážitek s jídlem? Asi když jsem poprvé viděl running sushi v Praze. Musím se ale přiznat, že asi nejsilnějším gurmánským zážitkem pro mne bylo první maso, které jsem vyudil v udírně, kterou jsem sám postavil. To je takový zážitek, na který se nezapomíná.
Rád chodím do restaurací, rád chodím na jídlo, protože sice rád vařím, ale jsem líný. Vařím dobře, vařím rád, ale málo… a pokud si vařím, tak si dělám určitě maso a zeleninu, ať to bude nějaká pečeně se šťouchanými brambory nebo grilovanou zeleninou. Ale od té doby, co jsem postavil výše zmíněnou udírnu, tak z vaření jsem se přesunul na uzení klobás, mas, sýrů, ryb… prostě všeho, co udit jde.
Na italská jídla rád chodím v Plzni do Ranga, a když mám chuť na českou klasiku, tak to je Švejk, Spilka nebo Lékárna. A když jde o pořádný flák masa nebo hamburger, tak chodím do Comixu, který se nám teď přestěhoval z náměstí do Bohemky.
Co se týče kaváren, tak tam ovšem tak vyhraněný nejsem. Možná je to tím, že nejčastěji piju kávu v kanceláři. Mám-li jít někam na kávu, tak se u toho chci hlavně rozhlížet, takže si vyberu jakoukoli kavárnu kdekoliv na náměstí nebo někde, kde je dobře vidět na lidi, kteří chodí okolo. Což je právě v létě moc hezké…
Rudolf Špoták, náměstek hejtmanky pro oblast sociálních věcí
