Úklady a láska

Velké divadlo DJKT Smetanovy sady 16, Plzeň
e-mail: telefon: +420 378 038 190
web: http://www.djkt.eu

Schillerova hra Úklady a láska patří mezi vrcholná díla německé klasické dramatiky. Čím může tragický příběh o nešťastné lásce, intrikách a politice napsaný před 230 lety oslovit dnešní publikum? Plzeňané to zjistí už 12. prosince. Soubor činohry Divadla J. K. Tyla uvede inscenaci v režii mnohokrát oceněného slovenského režiséra Mariána Amslera. Dramaturgicky se na jejím vzniku podílí Vladimír Čepek, bývalý umělecký šéf Činoherního studia v Ústí nad Labem, který nyní působí jako dramaturg v DJKT.    

V čem vás osobně oslovil text tohoto Schillerova dramatu?
M. A.: Schiller ještě věří velkým emocím, ideálům a lidské etice, věří v sílu lásky a čistotu citů. To co se už dneska pomalu vytrácí. To vnímám velmi silně. Je to krásná pohádka o synovi ministra a chudé dívce, kteří se do sebe zamilují, a nikdo jim to nepřeje. Bohužel na rozdíl od pohádek tady to nekončí dobře. Málokdy se potkáte s tak silným příběhem lásky a úkladů, které se jí staví do cesty. Míchá se zde téma politiky, korupce a manipulace s tématem čisté mladické zamilovanosti. A tato témata jsou stále současná.

Jak se vám v Plzni pracuje?
M. A.: Výborně. Máme skvělé obsazení, myslím si, že herci jsou nadšení tou prací v dobrém slova smyslu, zkoušení je skvělé. Je tady krásné divadlo, jak nové, tak staré, ve městě se cítím dobře a doufám, že to, co vložíme do té práce, tak se nám pak vrátí z hlediště.


„Antonín Procházka si v Schillerově dramatu zahraje ministra zábavy.“

Jaké bude obsazení?
V. Č.: V hlavních rolích se představí Klára Krejsová s Ondřejem Rychlým, dále se tam objevuje Martin Stránský jako ministr, otec Ferdinanda, Zuzka Ščerbová jako milady. Rodiče Luisy Millerové ztvární pan Krejsa a paní Kubátová, Honza Maléř hraje tajemníka pana ministra Wurma, a pak je tam Antonín Procházka jako maršálek von Kalb, ministr zábavy. A Andrea Mohylová jako služka Žofie.

Pro Kláru Krejsovou je to její první hlavní role v Plzni, ale velké příležitosti měla předtím v Ústí nad Labem.
V. Č.: Ano, já jsem si jí i do Ústí tenkrát vybral jako herečku z DAMU, v Ústí hrála Maryšu, Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy, ale to bylo ve studiovém prostoru. Toto je pro ni velká premiéra v tom, že má první hlavní roli na velkém jevišti.
M. A.: Mně se líbí, že je takový živel. Luisa Millerová není v naší interpretaci jenom oddaná, poslušná naivní věřící dívka, ale je to racionální žena, která si uvědomuje, že to, co se děje, není správně, a chce s tím bojovat. Nepoddává se tolik osudu. Právě i díky tomu, že Luisu hraje Klára, tedy energická, racionální žena, nebude ta postava doufám tak patetická.

Jaké je vaše pojetí hry ve scéně, kostýmech?
M. A.: Scénografie je spíše současná. Co se týká dekorací, vytvořili jsme něco mezi pevností a zámkem - hra se odehrává na dvoře u knížete. Objevují se tam barokní i současné kostýmy, je to spíš takový záměrně výtvarný eklektický mix.

A co text, škrtali jste?
V. Č.: Rozhodně. Jak Němci, tak Francouzi si hodně pohrávají s jazykem, což už dělal i Schiller ve své době, ale kdyby se to uvádělo celé, tak je to v dnešní době velmi těžce skousnutelné. Takže samozřejmě krácení proběhlo, zhruba na 50 procent. Snažili jsme se jít hlavně po podstatě situací. Klademe důraz na příběh, na jeho hutnost, a tím může být dílo současné, tou řekněme politickou rovinou určité etiky proti politikaření a korupci, i tím, jak to dokáže ovlivnit osobní tragédii, osobní příběh lásky. Jazyk zároveň nijakým způsobem nezpřítomňujeme. Nechceme dílo násilně aktualizovat. Tím pádem se to odehrává v takovém jistém bezčasí.
M. A.: Ano, to je přesnější. Není to ani současnost, není to ani přesně doba vzniku hry, ale je to zvláštní univerzální bezčasí.

Schillerova hra Úklady a láska patří mezi vrcholná díla německé klasické dramatiky. Čím může tragický příběh o nešťastné lásce, intrikách a politice napsaný před 230 lety oslovit dnešní publikum? Plzeňané to zjistí už 12. prosince. Soubor činohry Divadla J. K. Tyla uvede inscenaci v režii mnohokrát oceněného slovenského režiséra Mariána Amslera. Dramaturgicky se na jejím vzniku podílí Vladimír Čepek, bývalý umělecký šéf Činoherního studia v Ústí nad Labem, který nyní působí jako dramaturg v DJKT.    

V čem vás osobně oslovil text tohoto Schillerova dramatu?
M. A.: Schiller ještě věří velkým emocím, ideálům a lidské etice, věří v sílu lásky a čistotu citů. To co se už dneska pomalu vytrácí. To vnímám velmi silně. Je to krásná pohádka o synovi ministra a chudé dívce, kteří se do sebe zamilují, a nikdo jim to nepřeje. Bohužel na rozdíl od pohádek tady to nekončí dobře. Málokdy se potkáte s tak silným příběhem lásky a úkladů, které se jí staví do cesty. Míchá se zde téma politiky, korupce a manipulace s tématem čisté mladické zamilovanosti. A tato témata jsou stále současná.

Jak se vám v Plzni pracuje?
M. A.: Výborně. Máme skvělé obsazení, myslím si, že herci jsou nadšení tou prací v dobrém slova smyslu, zkoušení je skvělé. Je tady krásné divadlo, jak nové, tak staré, ve městě se cítím dobře a doufám, že to, co vložíme do té práce, tak se nám pak vrátí z hlediště.


„Antonín Procházka si v Schillerově dramatu zahraje ministra zábavy.“

Jaké bude obsazení?
V. Č.: V hlavních rolích se představí Klára Krejsová s Ondřejem Rychlým, dále se tam objevuje Martin Stránský jako ministr, otec Ferdinanda, Zuzka Ščerbová jako milady. Rodiče Luisy Millerové ztvární pan Krejsa a paní Kubátová, Honza Maléř hraje tajemníka pana ministra Wurma, a pak je tam Antonín Procházka jako maršálek von Kalb, ministr zábavy. A Andrea Mohylová jako služka Žofie.

Pro Kláru Krejsovou je to její první hlavní role v Plzni, ale velké příležitosti měla předtím v Ústí nad Labem.
V. Č.: Ano, já jsem si jí i do Ústí tenkrát vybral jako herečku z DAMU, v Ústí hrála Maryšu, Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy, ale to bylo ve studiovém prostoru. Toto je pro ni velká premiéra v tom, že má první hlavní roli na velkém jevišti.
M. A.: Mně se líbí, že je takový živel. Luisa Millerová není v naší interpretaci jenom oddaná, poslušná naivní věřící dívka, ale je to racionální žena, která si uvědomuje, že to, co se děje, není správně, a chce s tím bojovat. Nepoddává se tolik osudu. Právě i díky tomu, že Luisu hraje Klára, tedy energická, racionální žena, nebude ta postava doufám tak patetická.

Jaké je vaše pojetí hry ve scéně, kostýmech?
M. A.: Scénografie je spíše současná. Co se týká dekorací, vytvořili jsme něco mezi pevností a zámkem - hra se odehrává na dvoře u knížete. Objevují se tam barokní i současné kostýmy, je to spíš takový záměrně výtvarný eklektický mix.

A co text, škrtali jste?
V. Č.: Rozhodně. Jak Němci, tak Francouzi si hodně pohrávají s jazykem, což už dělal i Schiller ve své době, ale kdyby se to uvádělo celé, tak je to v dnešní době velmi těžce skousnutelné. Takže samozřejmě krácení proběhlo, zhruba na 50 procent. Snažili jsme se jít hlavně po podstatě situací. Klademe důraz na příběh, na jeho hutnost, a tím může být dílo současné, tou řekněme politickou rovinou určité etiky proti politikaření a korupci, i tím, jak to dokáže ovlivnit osobní tragédii, osobní příběh lásky. Jazyk zároveň nijakým způsobem nezpřítomňujeme. Nechceme dílo násilně aktualizovat. Tím pádem se to odehrává v takovém jistém bezčasí.
M. A.: Ano, to je přesnější. Není to ani současnost, není to ani přesně doba vzniku hry, ale je to zvláštní univerzální bezčasí.

↑ zpět na začátek článku ↑

Úklady a láska

Sledujte nás

na sociálních sítích:

Ikona Facebook  

Kontaktujte nás

PROPAGANDA s. r. o.
Záběhlická 3254 / 51
106 00 Praha 10 – Záběhlice

více kontaktních údajů