Ceny hejtmana za rok 2024

Vážené dámy, vážení pánové,

mám upřímnou radost, že se s vámi mohu prostřednictvím těchto řádků podělit o atmosféru galavečera, který byl oslavou inspirativních příběhů lidí z Plzeňského kraje. Mnohé z těchto životních cest by mohly být námětem pro filmaře či spisovatele. Jste důkazem, že i v dnešním světě, který je, jak říkal Zygmunt Bauman, poněkud „tekutý“, existují lidé, pro něž hodnoty nejsou jen prázdným heslem. A jak připomínal Jan Werich, existuje i „hrdost skromnosti“ – přesně ta emoce z těchto příběhů vyzařuje.

V rámci udílení cen oceňujeme ty, kteří si zasloužili uznání díky svým činům a vytrvalé práci spjaté s naším regionem. To nejcennější, co máme, je život. A ti, kteří jej zachraňují a nezištně pomáhají druhým, mají mou hlubokou poklonu. Jsem opravdu rád, že jim můžeme tímto způsobem poděkovat za jejich hrdinství a službu ostatním.

Oceňujeme také osobnosti, které jste nominovali vy, obyvatelé našeho kraje, za jejich celoživotní přínos. Uznání si však zaslouží i mnozí další, kteří se do užšího výběru nedostali, a přesto se denně snaží přispívat k tomu, aby se nám tu dobře žilo – často na úkor vlastního pohodlí. Zároveň jsme společně rovněž přivítali do Dvorany slávy další významnou osobnost našeho kraje.

Všem, jejichž jména během galavečera zazněla, patří hluboký respekt a uznání. A dovolím si dodat: zůstaňte takoví, jací jste.

Děkuji, že Plzeňský kraj má lidi, na které může být oprávněně hrdý.

Přeji vám příjemné chvíle strávené nad těmito řádky i radost ze sdíleného pocitu hrdosti, který nás letos spojil. 

Váš hejtman, Kamal Farhan

Dvorana slávy

Jako každoročně ocenil i letos hejtman Plzeňského kraje osobnosti, které významným způsobem zasáhly do životů jiných lidí či celé společnosti. Oceněni byli ti, kdo celoživotně přispívají k rozvoji Plzeňského kraje, jiní zachránili lidské životy a další výjimečná osobnost byla uvedena do Dvorany slávy.

Založení tradice udělování cen během slavnosti zvané Dvorana slávy má kořeny již v roce 2009. Tehdejší vedení Plzeňského kraje se rozhodlo pravidelně oceňovat známé osobnosti z řad vědy, kultury, sportu, medicíny a dalších významných oblastí. Oceněné osobnosti se celý svůj profesní život věnovaly záslužným činnostem, staly se vzorem a inspirací pro ostatní a zasloužily se v širším slova smyslu o pěstování duševního zdraví a blaha celé společnosti. Letošní 46. osobností, která vstoupila do Dvorany slávy, je dirigent pan Ivan Pařík.

Speciální cenu, kterou oceněný získal, navrhla a zhotovila studentka ZČU (Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara) Zuzana Kocourková.

Univ. Prof., MgA. Ivan Pařík

Ivan Pařík je mezinárodně uznávaný český dirigent, klavírista a hudební pedagog, syn dirigenta a klavíristy Otakara Paříka a operní pěvkyně Marie Vojtkové – Paříkové. Je úzce spjatý s Plzeňským krajem, zejména s Divadlem J. K. Tyla a Plzeňskou filharmonií. Mimo to hostoval ve Státní opeře Praha, ND Brno, Ulmer Theater a pro NP Beograd nastudoval premiéry. Dvacet let byl šéfdirigentem letního operního festivalu v rakouském Gars am Kamp. Během svého působení v Plzni spolupracoval s Plzeňským rozhlasovým orchestrem (dnes Plzeňská filharmonie) na koncertech a v řadě rozhlasových nahrávek. Je také iniciátorem a jedním ze zakladatelů festivalu Smetanovské dny, který se v Plzni koná nepřetržitě od roku 1981. Řídil hudební produkce jeho prvního ročníku (vysoce ceněné nastudování opery Karla Šebora Templáři na Moravě se souborem opery DJKT, symfonický koncert s Plzeňským rozhlasovým orchestrem). Ivan Pařík rovněž vyučoval na prestižních hudebních univerzitách ve Vídni, Salcburku, Kolíně nad Rýnem a na HAMU v Praze.

Cena hejtmana za záchranu života

Cena hejtmana za záchranu života je každoročně vyhlašována Plzeňským krajem a je udílena na základě došlých nominací. Oceněny byli v tomto roce 3 osobnosti, které svou pohotovostí a rychlou reakcí nezištně zachránily lidský život v roce 2024.

Karel Rohm

Oceněný Karel Rohm si v listopadu 2024 všiml starší ženy ležící u obchodu v Bezdružicích. Zastavil své auto a začal rychle kontrolovat její životní funkce. Zahájil kardiopulmonální resuscitaci a pokračoval až do příjezdu záchranné služby, které ženu předal do péče. Na místo se také dostavili hasiči města Bezdružice, kteří zajistili přistávací plochu pro vrtulník z letecké základny v Líních. Žena byla letecky přepravena do FN Plzeň a dle vyjádření záchranářů by bez pomoci Karla Rohma nepřežila.

Vladimír Těšínský

Loni v srpnu zastavil u dopravní nehody mezi Zeměticemi a Merklínem Vladimír Těšínský. Osobní auto předjíždějící traktor tu srazilo řidiče motorky, který jel v protisměru. Motorkář byl zaklíněný pod vozem. Vladimír Těšínský ho vyprostil, poskytl mu první pomoc a pokračoval až do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Zraněný byl následně s vážným poraněním hlavy převezen vrtulníkem do nemocnice. Díky pohotové reakci pana Těšínského a dalších zdravotníků se podařilo muže zachránit.

Hana Koreisová

Tato mladá žena se v květnu loňského roku ocitla hned třikrát v roli zachránkyně života. Poprvé zachránila vlastní maminku, kterou cestou v autě postihl epileptický záchvat, upadla do bezvědomí a musela být letecky transportována do Plzně. Jen o dva dny později se stala Hana Koreisová svědkem další dramatické události – neznámý člověk zkolaboval přímo na přechodu pro chodce. Oceněná mu okamžitě poskytla pomoc a přivolala záchrannou službu. Tentýž měsíc asistovala u další nehody na výletě do Německa. Starší pán v důsledku mikrospánku narazil autem do stromu. Paní Koreisová i v této situaci ihned pohotově zasáhla a poskytla mu první pomoc.

Ceny za celoživotní přínos Plzeňskému kraji

Ceny za celoživotní přínos Plzeňskému kraji jsou udíleny osobnostem za mimořádné zásluhy a celoživotní práci, která přispěla k dobrému jménu nejen Plzeňského kraje.

Ocenění byli vybráni na základě zaslaných nominací od občanů našeho kraje. Každý oceněný obdržel stříbrnou plaketu s heslem Alberta Einsteina „Jenom život, který žijeme pro ostatní, stojí za to“. Autorem plaket je doc. M.A. Petr Vogel.

Milan Bauer

Plzeňský rodák Milan Bauer se od dětství věnoval modelování, kresbě a grafice. Své dovednosti rozvíjel na základní umělecké škole pod vedením Ladislava Fládra a Lumíra Topinky, později vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Během studia se setkal s grafickou tvorbou Václava Hollara a Jindřicha Pilečka. Soukromě studoval grafické techniky u Spytimíra Bursíka. Od roku 1992 je Milan Bauer výtvarníkem na volné noze. Pro vydavatelství Hany Voděrové RegionAll upravuje knihy a časopisy Vítaný host. Od roku 2015 je Milan Bauer členem Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR. Obdržel několik cen; např. cenu poroty na Trienále grafiky ve francouzském Chameliéres v roce 2017, nebo jedno z ocenění na světovém kongresu FISAE v Praze v roce 2018 za kolekci ex libris. V současné době vytváří také poštovní známky pro Českou republiku. V roce 2020 získal 3. cenu za nejkrásnější známku na světové výstavě v Madridu. Vystavuje doma i v zahraničí, objevuje se v mnoha sbírkách grafiky po celém světě.

Ing. arch. Miloslav Michalec

Miloslav Michalec věnoval celý svůj profesní život pouze jednomu zaměstnavateli. Na krajský úřad (tehdejší krajský národní výbor) nastoupil v roce 1982 na odbor výstavby a územního plánování a na stejné pozici pracuje nepřetržitě 43 let. Díky němu měl Plzeňský kraj jako první v ČR schválený územní plán, díky čemuž sem přišla řada zahraničních investorů.  V dalších letech připravil Miloslav Michalec několik dotačních titulů, díky nimž se daří Plzeňský kraj dále rozvíjet. V letech 2015–2016 se významně podílel na získání bývalého vojenského újezdu Brdy. Více než 10 let podporuje českou menšinu v rumunském Banátu a organizuje humanitární sbírky.  Obdivuhodná je též jeho série 4 publikací Zaniklé venkovské školy Plzeňského kraje. V roce 2020 mu prezident republiky udělil cenu Patria Nostra za rozvoj venkova.

Miloslav Michalec je rovněž výborným sportovcem. Po příchodu na krajský úřad založil fotbalové družstvo, které pod jeho vedením sehrálo neuvěřitelných 41 zápasů a i ve svých 71 letech pravidelně sportuje. Nesmíme zapomenout ani na jeho kreslířské nadání. Má za sebou několik výstav obrazů a je autorem velkých nástěnných kalendářů pro obce Krsy, Manětín, Chotíkov, Tlučná, Holýšov a dvakrát pro Plzeňský kraj.

Mgr. Alena Tichá

Alena Tichá je plzeňská rodačka, cembalistka a klavíristka. Vystudovala Konzervatoř v Plzni v klavírní třídě prof. J. Durase a v cembalové třídě prof. J. Chaloupkové. Kromě koncertní činnosti doma i v zahraničí má na svém kontě úctyhodnou kolekci nahrávek. Pro Český rozhlas natočila kompletní dílo B. Martinů pro sólové cembalo a několik dalších děl soudobých i barokních autorů. Na CD natočila například komplet komorních koncertů A. Vivaldiho nebo díla soudobých autorů. Alena Tichá působí na Konzervatoři v Plzni a zároveň vyučuje hru na klavír a cembalo na ZUŠ Chválenická. Její žáci patří ke špici našich mladých hudebníků a reprezentují Plzeňský kraj na tuzemských i zahraničních pódiích. Z posledních největších pedagogických úspěchů lze jmenovat I. cenu studenta konzervatoře T. Halady v celostátní Interpretační soutěži konzervatoří v roce 2024. V lednu 2025 dosáhli velkého úspěchu její žáci ze ZUŠ Chválenická A. Borovský a J. Rosendorf. Získali III. cenu v mezinárodní soutěži pro dva klavíry v Colorado Springs, kde byli zařazeni do kategorie profesionálů a stali se tak nejúspěšnějšími evropskými účastníky v této soutěži. Na konci srpna 2025 vyhráli I. cenu a cenu za nejlepší klavírní duo v německém Kolíně nad Rýnem v soutěži Klavierzimmer a dostali nabídku hostovat zde v příštím roce na samostatném klavírním recitálu.

Adolf Šádek

Adolf Šádek se během své profesní kariéry propracoval mezi nejúspěšnější fotbalové manažery v Česku. Především jeho zásluhou se z fotbalové Viktorie Plzeň stal renomovaný klub, respektovaný i na evropské úrovni.

V lednu 2008 se stal jejím sportovním ředitelem. Přivedl do klubu trenéra Pavla Vrbu, Pavla Horvátha, Marka Bakoše a další excelentní hráče. Klub získal šest mistrovských titulů, čtyři účasti v Lize mistrů a utkal se s Realem Madrid, Barcelonou, Bayernem Mnichov či Atléticem Madrid. Za sedmnáct let se Viktorce samozřejmě nevyhnuly ani krize. Ta nejhorší nastala před třemi lety, kdy byl klub na hraně ekonomické propasti. Veškeré břímě na sebe v nejtěžší době převzal osobně právě Adolf Šádek a stal se sám majitelem klubu. Vyvedl jej z nejhoršího a opět sbíral úspěchy doma i v zahraničí. Toto období je zachyceno i v dokumentárním seriálu Zázrak ze západu.

Adolfu Šádkovi se podařilo najít investory, kteří klubu poskytují ekonomickou stabilitu. Klub i nadále řídí z pozice předsedy představenstva a generálního ředitele. Působí i ve výkonném výboru Fotbalové asociace České republiky (FAČR) a Ligové fotbalové asociaci (LFA). Jeho zásady zůstávají neměnné – tvrdá práce, náročnost a cílevědomost. Jen to je cesta k úspěchu.

Karel Neuberger, MBA

Celoživotním údělem Karla Neubergera je práce v hornictví a připomínání dějin hornictví a hutnictví. V letošním roce tomu bude již 47 let, co se v oblasti hornictví pohybuje. Stříbrský patriot vystudoval po vyučení v hornickém učilišti v Dubňanech u Hodonína Střední průmyslovou školu hornickou v Příbrami, obor dobývání a úprava nerostných surovin. Od roku 2004 byl členem Hornicko-historického spolku ve Stříbře. Díky jeho aktivitám se podařilo zajistit spolku velké množství sponzorů a financí, a tím uvést štolu Prokop a celý skanzen ve Stříbře do dnešní podoby. Díky Karlu Neubergerovi byla vybudována kolem Stříbra hornická stezka s 37 zastaveními v celkové délce 50 km, která seznamuje návštěvníky s 800letou historií hornictví v této oblasti. Na svém kontě má také 17 odborných knih o stříbrském hornictví a nespočet CD a DVD, vystupuje v Českém rozhlase Plzeň, v České televizi se podílel na natáčení pořadů Toulavá kamera. Vydává pravidelně články o hornictví v časopisech Diamo, Uhlí a rudy, Těžební unie, Montanrevue. Za celoživotní úsilí ve prospěch stříbrského hornictví byl vyznamenán stříbrnou Plaketou města Stříbra.

Antonín Černý

Antonín Černý se narodil v Praze do hudební rodiny, otec byl houslistou ve Filmovém symfonickém orchestru. Od 8 let se učil hrát na klavír, ve 12 letech přidal kytaru. Jeho kroky postupně směřovaly ke studiu na konzervatoři, obor klavír a kytara.

V roce 1970 začal vyučovat hru na kytaru na ZUŠ v Praze – Čakovicích. Popularita Beatles a dalších skupin tehdy výrazně zvýšila zájem o hru na kytaru, ale kvalifikovaných učitelů bylo málo. Antonín Černý se snažil učit klasickou hru jak malé děti, tak i starší dle dostupných not. Notový materiál byl velmi omezený, kytary pro malé děti u nás neexistovaly. Noty pro výuku kupoval v tehdejší NDR. Od září 1976 začal vyučovat hru na kytaru na plzeňské konzervatoři. Snažil se objevovat talentované děti. Dával konzultace i učitelům ZUŠ, kteří si potřebovali zvýšit kvalifikaci. Dalším jeho významným počinem je projekt setkávání kytaristů — žáků mimoplzeňských ZUŠ.

↑ zpět na začátek článku ↑