Den s hejtmanem Plzeňského kraje Kamalem Farhanem

Strávit jeden pracovní den s hejtmanem Plzeňského kraje Kamalem Farhanem znamená brzy vstát, být neustále ve střehu a být připraven i na to, že když se setmí, tak to ještě neznamená konec. Přesvědčili jsme se o tom na vlastní kůži.

Pane hejtmane, jak začíná a vypadá váš běžný pracovní den?

Vstávám celý život brzy, takže můj pracovní den začíná již před šestou hodinou ráno. To neříkám proto, abych se chlubil, ale spíše tak trochu jako omluvu, protože řada mých kolegů v tuto hodinu ještě spí. Než vyjedu z domova, tak ještě vezmu psa na krátkou procházku, protože to je úkol, který v rodině spadl na mě. Přes den je plno schůzek a porad. K tomu se dá říct snad jen tolik, že jsem hodně orientovaný na výsledek, takže nemám moc rád dlouhé povídání a jsem rád, když to takzvaně odsýpá.

Je 6:30 a vy už jste v kanceláři. Pracujete vždy takto brzy ráno?

Ráno toho vždy uděláte nejvíc, protože jakmile začnou schůzky a jednání, tak už nemáte moc čas na přípravu, a hlavně kontrolu úkolů. Tenhle ranní režim je asi pozůstatek doby, kdy jsem dělal na áru v nemocnici.

Kolik strávíte času v kanceláři?

Tolik, kolik je potřeba. To není šalamounská odpověď, ale realita. Tady toho uděláte nejvíc, protože neztrácíte čas přejezdy. Trochu se to ovšem bije s tím, že jsem rád mezi lidmi a rád s nimi řeším jejich konkrétní problémy či potřeby přímo na místě. Nedávno jsem takhle zajel do psího útulku v Tachově a poté, co jsem si s těmi, co to tam provozují, popovídal, tak jsem si říkal, že jim musíme nějak pomoci. A společně s nadací ČEZ jsme jim pak poskytli finance, aby mohli dostavět nové kotce.

Takže máte jako prioritu být co nejblíže lidem?

To zní trochu jako fráze. Řekl bych to jinak. Když se nebavíte s lidmi, tak nikdy neznáte přesně jejich potřeby a problémy, se kterými jim můžete pomoci. Výzkumy a rady kolegů jsou fajn, ale nikdy nevíte, zda tam nejsou nějaké jiné úmysly. Ale když přijedete na setkání se starostou nebo lidmi, tak hned víte, na čem jste. A to je dobré.

A mezitím zvládáte i náročná jednání?

Mám na to jednoduché pravidlo. Pokud na jednání nenajdete řešení do půl hodiny, tak je to zbytečné protahovat. Pak je prostě lepší to ukončit a nechat všechny vychladnout, nebo hledat jiné varianty a sejít se jindy. Je to možná přísné, ale mně se to osvědčilo.

Je něco, co na práci hejtmana nemáte rád?

Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Důležité je, jak si to nastavíte. Pokud vidíte, že můžete být užitečný pro lidi v kraji, tak ve všem to hezké najdete.

Dnešní dopoledne trávíte na zámku Kozel ve společnosti hasičů. Vypadá to, že tohle prostředí je vám hodně blízké?

Hasičů a jejich práce si opravdu vážím a dlouhodobě se snažím, aby je kraj výrazně podporoval. Často řešíme, co potřebují, kde a jakému sboru co chybí.  A může jít o malou mobilní stříkačku až po stavbu nové hasičárny. Kromě toho, že pomáhají, když je potřeba, tak je tu ještě jedna věc, o které se moc nemluví – hasiči jsou strašně důležitou součástí obcí, protože právě oni tam často drží spolkový život.

Byl jste oceněn Čestnou medailí. Co to pro vás znamená?

Mám z toho radost, ale ta medaile patří spíše klukům a holkám, kteří ve sborech profesionálních a dobrovolných pomáhají.

A najdete si vůbec dnes čas i na dobrý oběd?

Jak kdy. Ale nejsem typ, že bych chodil na dlouhé pracovní obědy a vysedával po kavárnách a restauracích. Na to mě moc neužije. Kolegové vám potvrdí, že pokud jde o jídlo, tak jsem opravdu hodně nenáročný. Alespoň si to myslím, teda.

Je něco, co vám dokáže pracovní den zpříjemnit?

Lidé. Fajn lidé s fajn energií. Přesně jako tady dnes. To mě vždy nabíjí. Mám rád, když si s člověkem můžu sednout osobně a věci probrat u jednoho stolu, než třeba po telefonu. Samozřejmě mi zpříjemní den i to, když se něco podaří.

Všiml jsem si, že váš telefon se v podstatě ani na chvilku nezastaví. Ať už jsou to zprávy nebo telefonáty. Jak to zvládáte?

Jsem zvyklý řešit věci hned, neodkládám to. Dobrá komunikace je základ.

Odpoledne máte v programu něco naopak úplně jiného – podporu prevence melanomu. Zdravotnictví, to je v podstatě váš obor.

Ano, to mám po tatínkovi. Ale snažím se podporovat hlavně prevenci a vždy říkám lidem, že to je ta nejdůležitější věc. Bohužel se často u pacientů řeší problém až v pokročilém stadiu. Přitom stačí víc na sebe myslet, dbát na prevenci a zachytit problém ještě ve chvíli, než naplno vypukne.

Tím ale váš den ještě zdaleka nekončí. Později odpoledne máte setkání s kolegy z vašeho politického hnutí. Kdy se dostanete domů?

Dnes to bude asi až později večer. Ale těším se, že si pak doma v klidu sednu, chvilku si odpočinu a popovídám si se ženou a juniorem. To nemohu vynechat, protože rodina je pro mě důležitá. A ještě než půjdu spát, tak si na chvíli sednu do kuchyně ke stolu a pročtu si materiály na zítra.

A to si prý ještě večer někdy dojdete zakopat sálovku?

Ano. V pondělí chodíme se synem a s partou. A to se přiznám, že opravdu vypnu a soustředím se jen na hru.

↑ zpět na začátek článku ↑