Den s náměstkem hejtmana plzeňského kraje Petrem Vankou

Občas slýchám, že regionální rozvoj zní hrozně úřednicky. Pod tímto pojmem si spousta lidí představí jen stohy papírů a tabulek. Pro mě je to ale úplně naopak. Moje práce je hlavně o lidech, o starostech obyvatel našich vesnic a o tom, jak jim život na venkově co nejvíce usnadnit a zpříjemnit. Jak tedy vypadá můj běžný den?

Ranní administrativa a káva bez příkras

Můj den má celkem pevný řád. Ráno mě většinou zastihnete v kanceláři, kde je potřeba se probrat tou méně záživnou, ale nutnou částí práce. Vyřizuji e-maily, pročítám smlouvy a podepisuji stohy dokumentů. Pokud jde o ranní rituály, obvykle stíhám snídat ještě doma v klidu. Společnost mi při tom dělají naše kočky, které mi dávají najevo, že jsou pány domu právě ony. Když už je ale den hodně divoký a doma to prostě nestihnu, nedám dopustit na pořádnou anglickou snídani. Vajíčka, slanina a fazole, to je prostě start, který mě spolehlivě podrží klidně až do pozdního odpoledne.

A co mě drží nad vodou ráno? V devět hodin ráno je to vždy káva. Ale u mě nečekejte žádné našlehané lattéčko s příchutí. Piju výhradně klasickou černou kávu, bez cukru, bez mléka a bez jakýchkoliv přídavků. Prostě čistá energie, která je k mé práci třeba.

Chlebíčky na jednáních nevyhledávám, zdržují od práce

Jakmile mám hotovou ranní administrativu, vyrážím z kanceláře ven. Moje gesce totiž zahrnuje péči o venkov, obce a jejich rozvoj. A ten se od stolu v krajském městě dělat nedá. Spravujeme dotační programy, jako je Program stabilizace a obnovy venkova, podporujeme venkovské prodejny, pomáháme s rekonstrukcemi obecních prostor na byty a samozřejmě nezapomínáme ani na dobrovolné hasiče.

Mým druhým domovem se tak staly cesty po našich obcích. Při plánování výjezdů si zakládám na maximální efektivitě. Schůzky si skládám tak, aby přejezdy mezi obcemi byly co nejkratší a den měl spád. Rozhodně nejsem ten typ, který by někde vysedával u talířů s chlebíčky. Na ty si ostatně moc nepotrpím. Klasické chlebíčky, které na stolech při oficiálních návštěvách často přistávají, mě nechávají chladným.

S jídlem je to u mě tedy přes den občas boj a někdy se prostě nestihnu najíst vůbec. Když už si ale chci opravdu pochutnat, dám přednost poctivému kusu masa, skvělému tataráku, steaku nebo pořádné klobáse. Při svých cestách po kraji navíc velmi rád vyhledávám a podporuji regionální výrobce. Možnost ochutnat a otestovat jejich lokální speciality mě nesmírně baví, a když mi něco zachutná, moc rád si jejich výrobky koupím i domů. A pokud je k tomu příležitost, rád si k dobrému jídlu dám i sklenku kvalitního vína.

Parťák pro starosty i víkendové akce

Na schůzkách se starosty a starostkami na obecních úřadech se snažím být hlavně partnerem k diskusi. Moje osobní heslo je jasné: „Nebojte se mě kontaktovat.“ Chci, aby lidé v regionu věděli, že se na mě mohou otevřeně obrátit s jakýmikoliv projekty.

Často za nimi jezdím i o víkendech. Když sbor dobrovolných hasičů slaví novou cisternu, nebo když se v obci slavnostně otevírá zrekonstruovaný lidový dům či opravená hasičárna, chci být u toho. Na tyto víkendové společenské akce mě velmi často doprovází moje manželka, čehož si nesmírně vážím. Právě tyhle akce mi dodávají obrovskou energii, protože vidím, jak peníze z krajských dotací reálně pomáhají lidem.

Most mezi firmami a školami

Další důležitou součástí mých pracovních dní jsou návštěvy firem v našem kraji. Setkávám se jak s malými lokálními podnikateli, tak s velkými zaměstnavateli. Chci vidět, jak jejich společnosti fungují, s čím se potýkají a jak jim můžeme jako kraj pomoci. Často s nimi řeším například oblast vzdělávání. Jelikož kraj zřizuje střední školy a učiliště, snažím se fungovat jako takový spojovací most. Pomáhám propojovat potřeby místních firem s našimi školami, aby studenti odcházeli z lavic rovnou do praxe.

Odpočívám při rekonstrukci domu

Volného času mám kvůli pracovnímu vytížení méně, než bych si přál. Když už se ale nějaká volná chvíle najde, aktuálně ji kompletně věnuji rekonstrukci našeho domu. Někdo si jde po práci lehnout k televizi, ale pro mě je skvělou relaxací fyzická práce. Zvládám si řadu stavebních i řemeslných prací na domě dělat sám. Sice se u toho člověk unaví fyzicky, ale hlava si dokonale odpočine od všech politických debat a úřednických spisů.

Práce na kraji mě nesmírně baví a naplňuje. Nejlepší v životě je, když se vám povolání stane koníčkem. Jsem nesmírně vděčný všem lidem okolo sebe, kteří chtějí něco dobrého vykonat, být v životě aktivní a mají vizi, že po nich musí zůstat odkaz pro příští generace. A v Plzeňském kraji, v každé obci a městě, je jich pořád dost a patří jim velký dík a uznání nás všech.

↑ zpět na začátek článku ↑