září
Den s radním Plzeňského kraje pro oblast životního prostředí a zemědělství Petrem Fišerem
| Plzeň | Plzeň | ||
| e-mail: | telefon: | ||
| web: | |||
Když se řekne krajský radní pro životní prostředí a zemědělství, leckdo si představí člověka schovaného za hradbou šanonů a ministerských vyhlášek. Moje vize je ale úplně jiná. Jsem přesvědčen, že ekologie a péče o krajinu se nedají dělat skrze direktivní nařízení a plošné zákazy. Skutečná práce pro náš region znamená sedět u jednoho stolu se starosty, naslouchat lidem v obcích a společně hledat řešení, která pomohou přírodě, ale zároveň nezkomplikují život těm, kteří v kraji žijí a hospodaří. Papírování sice k mé profesi neodmyslitelně patří, ale ta nejdůležitější rozhodnutí vznikají z debat nad reálnými projekty. Jak se tedy moje priority promítají do pracovního dne?
Můj běžný pracovní den nezačíná v kanceláři, ale doma kolem půl sedmé, když mi zazvoní budík. Pokusím se si na dvacet minut sednout na rotoped. V aplikaci si většinou nastavím jízdu do kopce, aby to mělo smysl i v krátkém čase. Tohle se mi podaří tak třikrát týdně. Po snídani, nejčastěji po omeletě z domácích vajíček (a to se povede tak jednou týdně 😊) mířím do práce.
Na úřadě začínám e-maily a běžnou agendou. Papírování samo o sobě není to, co by člověka hnalo dopředu, ale patří k práci. Důležitější jsou pro mě jednání nad konkrétními projekty, které se týkají životního prostředí v Plzeňském kraji.
Jako radní pro životní prostředí se snažím jednat s lidmi otevřeně a věcně. Ne každý záměr je jednoduchý, a ne vždy se všichni shodneme, ale považuji za důležité lidem vysvětlovat, proč se o nich jedná. Ochrana životního prostředí nesmí být o zákazech. Musí být hlavně o hledání rozumných řešení, která budou fungovat pro přírodu i pro lidi.
V poslední době mě hodně zaměstnává například problematika vymezování akceleračních oblastí pro výstavbu větrných a fotovoltaických elektráren. V Plzeňském kraji toto téma přirozeně vyvolává diskuse i odpor části veřejnosti, proto je potřeba postupovat citlivě, s respektem k obcím a obyvatelům. Snažím se prosadit maximální vliv obcí na výstavbu větrných elektráren. Díky naší aktivitě se podařilo zrušit oblast v podhůří Šumavy a ostatní oblasti podstatně zmenšit. Jsem přesvědčen, že bez souhlasu a aktivního zapojení obcí nelze podobné projekty dlouhodobě prosazovat.
Věnoval jsem se také projektu vypouštěcí voliéry pro sýčka obecného jižně od Nýřan, kterou vybudoval Plzeňský kraj. Projekt vznikl díky iniciativě Zdravá krajina, která zapojuje firmy do praktické ochrany přírody. Smyslem zařízení je pomoci posílit malou populaci sýčků v Plzeňském kraji.
Dlouhodobě nejdůležitější jsou pro mne projekty a problematika související se zadržováním vody v krajině. Jedná se o podporu projektové činnosti, ale i o konkrétní realizace akcí ve spolupráci s příslušnými obcemi. Přetrvávající sucha mne nenechávají klidným a vidím to jako největší problém současnosti z hlediska nejen životního prostředí. Proto největší snahu, ale i prostředky směřujeme právě sem. Vodu v krajině považuji za naprosto strategickou surovinu budoucnosti. Co dnes neuděláme pro její zadržení, bude nás v příštích letech stát mnohem více.
Jak se přes den stravujete?
Přiznávám se, že oběd prostě někdy nestihnu, ale hodně mi pomáhá moje paní s krabičkami. Není to žádná velká gastronomie, spíš normální pracovní režim. Večer mám rád jednoduchá jídla, třeba klidně i jen polévku nebo salát. Snažím se ale hlídat, protože s váhou člověk nemusí bojovat okázale, stačí, když se průběžně kontroluje.
Jak trávíte volný čas?
Volného času moc nezbývá. Když se ale najde, nejraději si obléknu montérky a jsem na chalupě. O víkendech často dělám to, co mnoho lidí u nás: štípu dříví, opravím, co je potřeba, nebo vyrazím na houby. Je to pro mě dobrý způsob, jak si vyčistit hlavu.
Mám rád i kolo, samozřejmě hory a cestování. Na delší trasy, například na tradiční přejezd Šumavy z Nýrska do Vyššího Brodu, který každý rok absolvuji s partnerkou, si už několik let beru elektrokolo. I s ním je to pořád hodně práce.
V zimě dávám přednost sjezdovkám před běžkami. A když je řeč o zimě, na chalupě si částečně svépomocí stavíme saunu. Bude hotová v listopadu. Stavba mi už dala zabrat, hlavně základy, které jsme kopali v největších vedrech letošního léta.
