KRHUT & KOZUB u táboráku

Jiří Krhut a Štěpán Kozub přidávají v Plzni druhý koncert – a ne jen tak ledajaký! Populární ostravská dvojice pokračuje s kapelou v podzimním turné k jejich druhé desce „Přeježděný vztah“ a jelikož v Plzni bylo dva měsíce před akcí, která se koná 25. listopadu, beznadějně vyprodáno, rozhodli se pánové potěšit svoje fanoušky a přidat následující den koncert druhý, a navíc výrazně odlišný. Po dvou rychle vyprodaných „táborákových“ koncertech v ostravském BUMBUM Comedy Clubu a letním koncertu v Dolní Lomné, s vámi tito dva muzikanti a komici posedí u zimního táboráku také v Plzni. Přijďte si s nimi zazpívat, dojmout se jejich písněmi a pobavit jejich humorem, dozvědět se, jak která skladba vznikala, co za kterou z nich stálo a co je inspirovalo. Takhle otevřeně a blízko vám tato dvojice ještě nebyla a nehrála. S nákupem vstupenek neváhejte, zakoupíte je na www.ticketportal.cz. 

Rozhovor s Jiřím Krhutem a Štěpánem Kozubem

Jste na turné k desce Přeježděný vztah, jak se Vám zatím hraje?
Krhut: Máme za sebou skvělou kapelu Bandjeez. Jsou to kluci, kteří se znají, protože spolu hrají už dlouho. Doprovázeli například Davida Stypku a dnes stojí za Katkou Marii Tichou. Je to jako by za vámi jel kombajn a válcoval s naprostou hudební jistotou všechno, co mu leží v cestě. Jsou to skvělí muzikanti, multiinstrumentalisté a hlavně dlouholetí skvělí kamarádi. To se pak hraje, panečku! Prostě se soustředím na svůj výkon a to, co je za mnou neřeším. To funguje samo.

Kozub: Koncerty s kapelou si nesmírně užívám. Je tam hodně hudby s velkým prostorem pro jednotlivá sóla všech doprovodných muzikantů. Je to pro mě vždy velký hudební zážitek, být takhle s klukama na jednom pódiu. 

Co říkáte na super rychle vyprodaný koncert v plzeňském DEPU?
Krhut: Překvapilo nás to a máme z toho obrovskou radost. Z našich zkušeností i od kolegů z hudební branže víme, že se v Plzni vstupenky na kulturu prodávají vždy pomaleji a někdy i hůř oproti jiným městům a regionům. Nevíme, čím to je. Možná je tady více kultury zadarmo. Nevím. Ale jsme rádi, že se můžeme vrátit do vyprodaného DEPA2015 a zahrát si na tak tak zajímavém a zvukově vymazleném místě. Plzeňáci jsou moc fajn!  

Kozub: Je to tady blízko Německa. Ale to nevadí. Třeba to je tady s tou kulturou trochu přísnější. Nebo se potřebují více nadchnout pro věc. Měl jsem tady svůj stand up a hledal jsem chvíli k divákům cestu a zjišťoval, v čem vězí tajemství jejich názoru. Prošel jsem a žiju. 

Proč je přidaný koncert jiný? A v čem se bude od toho prvního lišit?
Krhut: Poprvé jsme zahráli náš Táborák v Dolní Lomné a byla pro nás velmi zásadní zkušenost, díky které jsme si ověřili, jak fungují naše písničky obnažené bez aranžerských kosmetických úprav prostě jen tak, s kytarou. Když písnička snese takovou intimní a komorní formu prezentace a udrží publikum v napětí, pozornosti a přiměje posluchače zpívat, je to indikátor toho, že píseň je dobrá. A máme z toho, že se nám to povedlo obrovskou radost. Ono to vlastně boří mýty o festivalových playlistech kapel, kde obecně pro mnohé interprety platí, že čím větší nářez, světla ohňostroje atd., tím větší tzv. show to je. Nám se daří udělat show i bez těchto načančáren. 

Kozub: Je to ten nejkomornější a nejintimnější formát prezentace a produkce naší hudby. Za nic se nedá schovat. Všechno se hned pozná. Ale naše písničky vznikaly většinou na kytaru a takto taborákově a trampsky je lidi milují. Máme na pódiu takový velmi rafinovaný umělý ale naprosto věrohodný táborák jako kulisu a lidi mají pocit, že jsou kolem ohně v kempu s námi. A zpívají, jak se říká u nás na ostravsku, jak o dušu. Na táborák, který jsme měli v létě přišlo na nás do Dolní Lomné přes 2200 diváků. Amfiteátr praskal ve švech a všichni zpívali. Měli jsme husí kůži. 

Vystoupí na přidaném koncertě s Vámi i Barbara Kanyzová?
Krhut: Ano samozřejmě. Barbara je již od začátku naší existence nedílnou třetí součástí našeho dua. Bude zpívat i pár svých písniček. 

Kozub: Barunka je skvělá písničkářka a skladatelka. Přesvědčil jsem se o tom, když jsem ji poprosil, aby mi k mému stand upu, na kterém vystupovala, složila nějakou vtipnou píseň a vznikl tak song Rybí salát. Na ten se diváci můžou určitě taky těšit. 

Co uslyší diváci na koncertě kromě hudby?
Krhut: Kdo už na nás byl, ví, že nedílnou součástí našich koncertů je i humor. Rádi sami sebe bavíme a tím i snad diváky. Proč to říkám? Je důležité, aby se umělec nejprve upřímně bavil tím, co dělá, co vytváří a vlastně tím, co zrovna prožívá. Je-li tomu jinak, pak to není upřímné, věrohodné a bez jakéhokoliv emočního dopadu na posluchače a fanoušky. Lidé vždy podvědomě poznají, že jde o pravdu nebo naopak o stylizaci a podle toho taky nastaví svůj recepční aparát a hlavně srdce. 

Kozub: Souhlasím s Jirkou. Často se rádi navzájem novými historkami a vtipy překvapujeme a tzv. odbouráváme. Naše koncerty jsou plné emocí. Nejen dojetí, sem tam pláče ale i výbuchů smíchu. A my těm všech v sále k tomu ještě držíme palce, ať nám to vyjde a ať si to užijou :-).

Už jste někdy hráli v Plzni? Jak se Vám naše město líbí?
Krhut: Ano jak už jsme řekli na začátku, vracíme se tady s naší hudbou po roce. Já jsem měl tady taky své autorské představení Varieté Krhut a Štěpán svůj stand up. Přijeli jsme vždy vyzbrojeni a připraveni na toho již výše zmiňovaného zajímavého a nic neodpouštějícího plzeňského diváka. Ale město je to moc hezké, to v každém případě a když to položím na úplně bazální životní potřebu a úroveň tak už jen proto, že miluji zdejší pivo. A to ve srovnání s jinými městy, které ho taky čepují, je tady tak nějak jiné, skvělé! Asi tady pošlu na ty sládky kriminálku :-)

Kozub: Já pivař moc nejsem, ale zato nemám rád, když cestuju daleko. Plzeň je od Ostravy, kde žiju, vzdálená na takových devět až deset zastávek. To člověka unaví, pořád vystupovat a nastupovat do auta. Ale vždycky dojedu a to je podstatné. 

Jak vznikla Vaše spolupráce?
Krhut: Mluvili jsme o tom už asi v padesáti rozhovorech, ale je možné, že se tady na západ ještě nedoneslo. Potkali jsme se poprvé snad v roce 2018 v ostravském klubu Heligonka, kde jsem měl svá představení a chodil se taktéž dívat na tehdy začínající Tři tygry. Už tehdy jsem si říkal, že by mě asi bavilo s tím talentovaným vybledlým javornickým albínem něco vymyslet. 

Kozub: Ano souhlasím s Jirkou. Přesně tak nějak vypadlo naše první setkání. Naše přátelství se prohloubilo ve chvíli, kdy jsme zjistili, že nás spojuje humor, hudební vkus a podobné životní osudy. 

Kdo vymýšlí humorné skeče a kdo hudbu?
Krhut: Oba jsme komici a baviči. Oba ten humor milujeme a máme v něm k sobě hodně blízko. Každý máme své příběhy, historky a vtipy. Nikdy si nic nepřipravujeme a pouze a jen improvizujeme a říkáme, co nás zrovna napadá, o čem si myslíme, že se zrovna hodí říct na podporu písně, která zazněla nebo zazní, anebo taky do jejího kontrastu. Baví nás tahle emoční houpačka mezi songy a povídáním. 

Kozub: Veškerou hudbu a většinu textů napsal Jirka. Ale mám na naších dvou albech taky pár svých textů. Teď se dokonce pokouším i o sólové písně a album. Hudbu dělám společně s mým kolegou a hercem z divadla Mír Michalem Sedláčkem. Až se nasbírají písně, album vyjde jako sólové, a ne jako KRHUT&KOZUB. Chci si to zkusit. 

Kdo je u Vás šéf?
Krhut: Ten nahoře! Ne, nemyslím jako Bůh, ale divák. My se zodpovídáme pouze našim fanouškům a divákům na koncertech. To oni si našli čas, chuť a taky peníze a přišli se bavit. A my je nesmíme zklamat. Nejlepší, nejpravdivější a nejtrvalejší reklamou je, když divák odchází z koncertu nebo z představení celý nadšený, že o tom pak ještě týden mluví a všem říká, že si to příště nesmí nechat ujít. Takže zpět k šéfovi. Nemáme v týmu nějakou hierarchii. Máme jen rozdělené role. Já se starám o hudbu, texty a o delegování práce našim bombastickým manažerkám Saši a Scarlett a Štěpa se stará o to, aby ve zdraví dorazil, měl v pořádku hlasivky a zpěvem pohladil a humorem polechtal diváka. Co, Štěpi? Je to tak? 

Kozub: Ten nahoře! Amen. 

Potřebujete si od sebe někdy odpočinout? Nemáte přeježděný vztah?
Krhut: Přeježděný vztah mají jen vozíčkáři, pro které byla tato píseň původně složena. Přišli za mnou onehdy muzikanti z kapely The Tap Tap, abych jim složil píseň. Je to kapela, která je složena především ale nejen z tělesně hendikepovaných muzikantů. Chtěli vtipnou píseň. Napadlo mě, že jim napíšu milostnou třeba o rozchodu. A pak mi došlo, že oni se můžou nanejvýš rozjet ne rozejít. Že vztah nemůžou mít přechozený, ale přeježděný. Písnička je velice nadchla a pobavila. Oni sami mají velký smysl pro humor, který se otírá především o jejich životní indispozici a situaci. Mají velký nadhled. Bohužel však už písničku s podobným tématem měli, a tak jsem ji použil na naše druhé albu a pojmenoval ho právě po ní. Takže my přeježdění nejsme. Objevujeme se se Stěpánem na společných pódiích velmi sporadicky. Každý máme spousty svých vlastních projektů a jiných představení, takže naše koncerty nás zatím neomrzely a neunavily.

Kozub: Pro mě je vždy koncert s Jirkou velkým odpočinkem od toho, čemu se věnuji nejvíce a tím je herectví. Když hraji, mám roli a nejsem to já. Můžu se sice za někoho schovat, ale zároveň to je vypětí a soustředění vžít se do dané role tak, abych s tím byl spokojený a diváka přesvědčil, že to právě nejsem já. Tady u té hudby jsem to pravý já. Tady si na nic a nikoho nehraju. Tady stojím a odkrývám se lidem v těch nejniternějších místech svého nitra, své duše i svého srdce. Jen tak jsem přirozený a jak říká Jirka, jen tak se texy nadnášené hudbou mohou dostat k posluchači ve tvaru, chuti a významu, jak byly napsány. 
Krhut: Amen. 

↑ zpět na začátek článku ↑