prosinec
Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Mirky Kubatové Pitrové
| Plzeň | Plzeň | ||
| e-mail: | telefon: | ||
| web: | |||
Štědrovečerní večeře na českém venkově mívala obvykle devět chodů. Přestože se jednotlivé pokrmy i jejich pořadí lišilo podle krajových zvyklostí, vždy v nich však byly zastoupeny obiloviny, luštěniny, zelenina a ovoce, kysané zelí a ořechy. Ačkoli štědrovečerní tabule našich předků byla bohatá, neměla obsahovat maso ani alkohol, protože se stále jednalo o večeři postní.
Zvyky na Vánoce se mohly výrazně regionálně odlišovat. Jestli vás zajímá, jak vypadaly tradiční staročeské Vánoce v Bolevci, není nic snazšího než zavítat první dva adventní víkendy k Matoušům, kde jsme si připravili speciální adventní prohlídky (vstupenky doporučuji zakoupit online na webu statku). Dozvíte se například, kdo během adventu obcházel po vsi kromě Mikuláše, co dělávaly vdavekchtivé dívky na svatého Ondřeje. Zjistíte, jaké přesně chody měla štědrovečerní tabule, co to byl vrkoč, že muzika se dala jíst, a naprosto nezbytné bylo speciální černé plzeňské pivo.
A jak je to o Vánocích u nás doma? Pocházím z jižních Čech, z velkého statku. Naše rodina vlastní i několik rybníků, které nám byly po revoluci navráceny. Moje Vánoce jsou tedy spojeny s rybami a zejména s poctivou rybí polévkou plnou jiker a mlíčí. Vybavuji si tu specifickou vůni, kterou jsem jako dítě nesnášela, když tatínek vařil na Vánoce rybí hlavy a celým statkem se ona vůně linula. Bez rybí polévky a kapřích či amuřích řízků si tedy Vánoce neumím představit. Každé Vánoce tak dostanu od tatínka rybu z našeho rybníka a ta nesmí na štědrovečerní tabuli chybět. Jen tu rybí polévku připravuji s odstupem času v odlehčené variantě. Fanoušek jiker a mlíčí se ze mě nestal.
Celkově je můj vztah k jídlu více než pozitivní. Bohužel mi v pozdějším věku diagnostikovali celiakii – mám tedy alergii na lepek. Dlouho jsem s tím bojovala, neboť neznám lepší jídlo, než je čerstvý chléb se sádlem, cibulí a solí. Toho jsem se ale musela vzdát. Samozřejmě existují bezlepkové chleby, pečivo a různé náhražky, ale když jedu Božkovem a cítím čerstvý chléb od Sebery, je mi to líto. Moje stravovací návyky se tedy musely razantním způsobem změnit a musím si i pečlivě vybírat, do jaké restaurace půjdu.
Restaurační turistiku mám ale i přesto velmi ráda, obecně s manželem rádi cestujeme a na naší cestě musí být vždy nějaký památkový objekt a dobrá restaurace. V Plzni nezklame italská restaurace Pulcinella, kde mají výborné čerstvé plody moře, ráda chodím do kavárny Walter, kde řadu pokrmů nabízejí i v bezlepkové variantě.
Co se týče kaváren, tak ta moje úplně nejoblíbenější je po cestě z Plzně do Českých Budějovic a jedná se o pražírnu kávy a čokolády v Sedlicích. Vždy se tu zastavím na excelentní kávu a manželovi domů koupím mrkvový dort s pravým marcipánem. Na výborné jídlo ráda zajedu na Šumavu, ke Štěpánovi do Vojetic u Petrovic. Na steak přímo z ohně pak rozhodně musíte do Country steak restaurace v Beňovech u Klatov. K masu si zde vždy dám rovnou dvojitou grilovanou zeleninu, protože takhle si představuji nebe na zemi.
Miluji polévky, zejména vývary a maso. Moje nejoblíbenější jídlo je tedy spojením polévky a masa a je to Tafelspitz, tedy silný hovězí či telecí vývar s kořenovou zeleninou, masem a nesmí chybět „vejmrda“. To je jihočeský výraz pro rozvařená a ochucená jablíčka s křenem. Nostalgii poté cítím, když vařím kuře na rozmarýnu, které mi jako malé vařila moje teta. Je to rodinný recept a ke kuřeti v omáčce naprosto unikátní chuti se podávají netypicky špagety.
PhDr. Mirka Kubatová Pitrová, Ph.D., kastelánka Selského dvora U Matoušů v Plzni-Bolevci
