Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Tomáše Holuba

U nás doma se muselo dojídat. A když jsem nedojedl, co bylo k obědu, tak to na mne čekalo na večeři. Vztahovalo se to i na jídla, která jsem neměl rád, což byly například houbové knedlíky, které teď mám strašně rád.

Obecně ale dobré jídlo miluji a musím říct, že vrcholem radostí z jídla je pro mne italská kuchyně. Ale rád si zajdu i na něco z Asie, třeba na sushi, to mám velmi rád. A když je v nabídce nějaký dobře udělaný steak, tak tím také v žádném případě nepohrdnu.

S italskou kuchyní se mi pojí asi nejintenzivnější cestovatelský zážitek. Ještě před rokem 1989 jsem se jako student teologie dostal do Itálie. A tam nám, bohoslovcům, jeden sponzor zaplatil italské menu v restauraci U dvanácti apoštolů. Pro mne to tenkrát byl největší zážitek z Říma.

I dnes chodím do restaurací velmi rád. V Plzni jsem si zamiloval především Štipec, ale mám taky velmi rád Rango nebo Da Pietro. Mimo Plzeň patří k mým oblíbeným Angus Farma u Nepomuku.

A pokud máte představu, že jako duchovní mám doma hospodyni, která mi vyvařuje, zatímco já se neumím ke sporáku ani postavit, tak vás možná překvapím: vařím docela rád. Především pak taková chlapská, tedy rychlá jídla. Docela rád dělám i nějaké speciální saláty. A potom mám rád grilovaná masa, steaky a podobná jídla, která mě baví připravovat.

Ovšem i v mém jídelníčku se odráží moje profese a víra, takže třeba před Velikonocemi se postím a můj jarní jídelníček tvoří hlavně saláty.

Tomáš Holub, biskup plzeňský