únor
Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Vlasty Faiferlíkové
| Plzeň | Plzeň | ||
| e-mail: | telefon: | ||
| web: | |||
Specifický zimní jídelníček nemám, ale po Vánocích se většinou snažím trochu odlehčit. Co ale považuju za skutečně dobré a prospěšné, je grepový fresh, který si ředím vodou. Mám ráda i yuzu jako nápoj. A jím hodně ovoce.
Celkově mám k jídlu velmi dobrý vztah a ráda vlastně jím cokoliv, spíš bude jednodušší zmínit, co nejím, a to jsou mořské plody, a vlastně jím ryby docela málo. Mám ráda vietnamskou a italskou kuchyni. Teď v poslední době jsem ochutnala i ukrajinskou. Úplně zvláštní disciplína je kuchyně mého manžela, který rád a dobře vaří. Když mi chce udělat radost, vždycky připraví těstoviny se sušenými rajčaty nebo jakékoli pečené maso.
Doma vaříme převážně klasickou kuchyni, někdy tomu dáme víc péče a někdy to prostě musí být rychlejší. Teď mi dělá největší radost vaření pro vnoučata a s vnoučaty. Nejoblíbenější je pro ně rajská omáčka s těstovinami, a mladší Pepi miluje kuřecí maso, bramborovou kaši a dušenou mrkev. To jsou věci, které vařím fakt ráda, protože vidím, že jim to chutná a že tím to vlastně dělá radost i mně.
Když vzpomínám na jídlo mého dětství, vzpomenu si na babičku. Uměla výborné vdolky, lívance a všechna ta babičkovská jídla. Nejradši jsem však měla její brambory, které vařila pro slepice. Vždycky je chladila na zápraží a já je z hrnce kradla. Taky jsem milovala pečené kuře mojí maminky, a když jsme byli doma sami s tátou, vařil mi mlíkovku – polévku, kterou nikdo nemá rád, ale já ji dodneška miluju.
Před deseti lety jsem si ze své cesty do Indie přivezla velkou lásku k indické kuchyni a mám ráda speciality z pece tandoori a indické chleby – naan, zamilovala jsem si mango v jakékoli podobě a kokosové ořechy s brčkem. Ale někdy mívám hříšnou myšlenku, že ta plzeňská modifikovaná indická kuchyně mi chutná maličko víc, ale možná už jsem zapomněla na tu autentickou.
Mám moc ráda také lososa v jakékoliv úpravě. Když jsem byla pracovně ve Finsku, zajela jsem na jeden den do Helsinek. Když se tam procházíte kolem jezera, narazíte na stánky, které nabízejí rychlé občerstvení a dělají lososové steaky – přírodně na velikém plechu a k tomu míchanou grilovanou zeleninu. A to je pochoutka, na kterou jsem vlastně nikde jinde nenarazila. A tak jsem si tento gurmánský zážitek zopakovala po nějaké době ve finském Kuopiu.
Když mám čas, plánuji setkání s přáteli, nebo k nám do TOTEMu přijedou hosté, ráda zajdu do dobré restaurace. Mezi mé oblíbené patří Restaurace za oponou, ráda chodím i do nově otevřené restaurace Emoi, která vaří vietnamskou kuchyni. Tam si vždycky dávám právě lososa, protože mají úplně úžasnou úpravu a dělají k němu batátové hranolky. Občas chodíme do Bolevecké hospůdky, ta má pro mne zase krásnou atmosféru staré doby, vždycky se tam dobře najíme a máme ji „za humny“. Na výbornou tomatovou polévku si ráda zajdu do Pizzerie Da Pietro.
Mnohem méně ovšem navštěvuji kavárny. Nemám moc času, a tak se kavárny občas stávají mým útočištěm pro schůzky a někdy je využiju jako azyl mezi jednáními. Ráda chodím do kavárny v DEPO nebo v Moving Station. Příjemné posezení je také ve Schované kavárně a úžasnou vzpomínku mám na kavárnu Pod věží. Doufám, že stále funguje.
Bc. Vlasta Faiferlíková, ředitelka neziskové organizace TOTEM (Mezigenerační a dobrovolnické centrum TOTEM, z.s.)
